Jsem na sklonku své profesní dráhy. Ač nefilozofického založení, celý život se snažím řešit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí problém věrného tlumočení historického faktu. Vzdělanější kolegové o tom vedou učené diskuse, z nichž si odnáším většinou pocit skepse a pochybností. Tyto mé pocity se velmi prohloubily, když jsem vzala v roce 1991 poprvé do ruky právě vyšlou publikaci Kdo je kdo v České republice. Dotazník, podle kterého jednotlivé osobnosti líčily své životní osudy, obsahoval i bod POL – politická orientace. Užasla jsem, jak krátkou paměť má většina kolegů nejen mé generace, ale i mladších. Členství v rodné straně přiznala pouze menšina. Někteří tento bod vůbec vynechali, někteří hrdě napsali “bezpartijní”, ač vlastnili stranické knížky až do zvonění klíčů sametové revoluce. Nikdo je samozřejmě nenutil tento bod vyplnit, ale také věděli, že když ho vyplní pravdivě, nebudou ohroženi ani ve svém pracovním či soukromém životě. Tito kolegové ztrácí v mých očích nejen v rozměru lidském, ale i profesním. Považují-li za správné úmyslně zamlčovat fakta svého života, vnucuje se mi logická otázka, jak zacházejí s historickými fakty ve své práci odborné.

Živě si představuji, jak za několik let vezme někdo z našich následovníků tuto příručku do ruky a udělá rozbor stranické organizovanosti osobností naší vědy. To bude opravdu věrný obraz! Jedné osobě, která o sobě uvedla, že byla ve straně v letech 1968-1969, jsem dlouhým osobním dopisem připomněla, že pokud vím, byla tam určitě nejméně od poloviny 50. let. Odpověděla mi neméně dlouhým, poněkud zmateným dopisem, že se vlastně jaksi dost nepamatuje, a uvádí léta 1968-1969 neochvějně dále v dalších vydáních, v tištěných rozhovorech apod. Takže má skepse je zcela nevyvratitelná. Jeden z renomovaných kolegů historiků mi v diskusi na toto téma řekl,že problém můžeme nazvat falšováním, ale také vylepšováním faktů. Nechť si každý vybere vhodný termín – opět dle svého vědomí a svědomí.