Václava HORČÁKOVÁ

Zpráva o minulosti, přítomnosti a budoucnosti(?) české historické bibliografie

Zasláno dne 20. 1. 2000.

Úvodem

Nejen na sjezdu historiků v září 1999 nebo na Historickém foru dne 25. listopadu 1999 v Praze, ale i při jiných příležitostech zazněly připomínky volající po větší informovanosti v oboru historie. Část z nich se týkala vydávání bibliografických pomůcek, po jejichž aktualizaci se právem volá. Nemohu se samozřejmě věnovat vydávání speciálních bibliografií pro jednotlivá historická období nebo soupisům prací jednotlivých osobností, ale chtěla bych se zabývat bibliografiemi souhrnnými, o jejichž přípravu usiluje Historický ústav AV ČR. Omlouvám se, že má informace bude obšírnější, myslím si však, že z geneze problému lze lépe pochopit i současný stav vydávání bibliografických ročenek. Zároveň bych touto formou ráda informovala zájemce o databázích, které jsou v současnosti k této problematice v Historickém ústavu vytvářeny, i o tom, jak je může historická obec využívat.

Část 1. Minulost. Bibliografie a Historický klub

Vydávání periodických bibliografií z oboru historie má v Českých zemích již více než stoletou tradici. První pokusy – bohužel neúspěšné – o vytvoření takových soupisů jsou spojeny s činností Historického klubu v 70. letech minulého století.

Teprve v roce 1905 vyšel první svazek Bibliografie české historie jako příloha Českého časopisu historického. Zachycoval práce českých historiků vydané v roce 1904. Stalo se tak z iniciativy redaktora časopisu Josefa Pekaře, který se na zpracování tohoto prvního svazku též sám osobně podílel. V dalších letech se již nikdy přímo prací na tomto projektu neúčastnil, do konce svého života však věnoval bibliografii pozornost a péči, bez níž si lze jen těžko představit zajištění této periodické publikace po organizační i finanční stránce. Zasvěcené poznámky k jednotlivým ročenkám v Českém časopise historickém jsou dokladem Pekařova zájmu o vzestupnou tendenci obsahu i formy zpracování bibliografií.

Od roku 1906 se věnoval z Pekařova pověření přípravě a vydávání bibliografických ročenek středoškolský profesor dějepisu, jednatel Historického klubu Josef Kazimour (1881-1933). Až do počátku první světové války zvládal tento úkol tak, že ročenky vycházely v pravidelných termínech v kvalitě, kterou vysoko oceňovali jeho současníci stejně jako další generace historiků. Úroveň výběru záznamů zvláště z příbuzných vědních oborů však už od prvního Pekařova svazku bibliografie pomáhaly zajišťovat konzultace s odborníky (pro archeologii a etnologii Lubor Niederle, dějiny umění Bohuslav Matějka a po něm Zdeněk Wirth, atd.).

První ohrožení periodicity bibliografie způsobila až první světová válka. Od r. 1915 bylo vydávání bibliografie zastaveno a zaplnění vzniklé mezery se ukázalo být v poválečném období velmi obtížným problémem. Hlavní příčiny, proč nový svazek bibliografie, který zahrnoval záznamy z let 1915-1919, vyšel až v roce 1922, byly dvě. Na prvním místě to byly problémy finanční. “Drahota papíru a tisku, vyžadující ohromné obnosy, způsobily, že Historický Klub, zápase s finančními nesnázemi, jako jiné obdobné korporace vědecké, vydává Bibliografii ... v úhrnném svazku se značným opožděním a jen za přispění institucí veřejných,” napsal J. Kazimour v závěrečné poznámce k publikaci [BČH 1915-1919, s. 223].

Druhým, neméně obtížným problémem bylo vyrovnat se zpětně s velkým množstvím literatury nahromaděné za válečné roky. Tento úkol už přesahoval síly jednotlivce a J. Kazimour navíc v poválečných letech zaměřoval svou činnost stále více jiným směrem. Věnoval se politické činnosti, muzejnictví, redigoval Časopis pro dějiny venkova. Ke zpracování bibliografie musel přistoupit se spolupracovníky. Získal je mezi zaměstnanci Státního zemědělského archivu. Na prvním místě to byl archivář Václav Černý (1894-1962), který spolupracoval téměř na všech Bibliografiích české historie od této doby pravidelně až do roku 1938. Dalším spolupracovníkem byl tajemník Ferdinand Němec. Shromážděný materiál z příbuzných vědních oborů J. Kazimour jako obvykle konzultoval s odborníky – specialisty.

Ohlas bibliografie nebyl jednoznačně kladný. Časopis pro dějiny venkova chválil “přehlednost a úplnost” bibliografie především na základě rozboru kapitoly k hospodářským a sociálním dějinám. Na druhé straně velmi kriticky hodnotil kapitolu k dějinám jazyka a literatury Oldřich Hujer v Listech filologických, pro něhož hlavním měřítkem kvality bibliografie bylo zachycení jeho vlastních prací.

Obdobně přistupoval k bibliografii germanista Antonín Beer v časopise Naše věda. Na jedné straně žádal přísnější výběr v záznamech, na druhé straně dlouze vypočítával, která díla významná pro jeho obor bibliografie nezaznamenala.

Nedůslednosti v uspořádání rejstříku (bibliografie byla po celé sledované období vybavena pouze jedním, jmenným rejstříkem) vytkl Jan Kapras v časopise Česká revue. J. Pekař ve zprávě v Českém časopise historickém bibliografii nehodnotil. Pouze upozornil na skutečnost, že z ekonomických důvodů je nutné, aby Historický klub i nadále vydával bibliografie v souborných svazcích za několik let najednou, a upozornil na význam širokého záběru bibliografie do oblasti příbuzných věd: “...vztahují se výčty její na převážný díl české práce duševní a jsou obrazem jejího rozsahu a zčásti i její povahy” [ČČH 28, 1922, s. 250].

Již v kratším časovém odstupu – v roce 1926 – vydal J. Kazimour za účasti dříve jmenovaných spolupracovníků bibliografii za léta 1920-1924. Byla to skutečně monumentální práce, ve které pod 7052 čísly byl soustředěn možná trojnásobek záznamů. Z Kazimourova doslovu k této publikaci je však patrná určitá únava z bibliografie, je plný stížností na technické i finanční obtíže. Pro vydávání tohoto i budoucích svazků bibliografie byla získána finanční podpora ministerstva školství a České akademie věd, což však zřejmě J. Kazimoura spolu s J. Pekařem stálo nemálo času a úsilí. Práci na bibliografii dále komplikoval poválečný kvantitativní nárůst tiskovin, které musela bibliografe zpracovávat – předmětem excerpce nebyl pouze odborný tisk jako dnes, ale též všechny významnější deníky a časopisy. Další potíže působila špatná přístupnost časopisů, které se v okamžiku akutní potřeby nacházely ve vazbě (tento problém je možno nazvat s odstupem více než sedmdesáti let chronickým, neboť nebyl a není bibliograf, který by se s ním nepotýkal). Proto J. Kazimour v doslovu k bibliografii vyzýval autory, aby mu zaslali seznamy svých prací pro doplnění případných mezer.

Ani ohlas této bibliografie nebyl jednoznačně kladný. O. Hujer v Listech filologických v podstatě zopakoval svoji kritiku a nazval bibliografii “neurovnanou”. A. Beer dokoce napsal: “Není pochyby, že se bibliografie octla na scestí; nejen soupisem látky, ale také jejím zpracováním. Redaktor musí míti odvahu, aby odhodil na sta lístků, jež mu pomahači nashromáždí. To ovšem předpokládá, že musí být dobře obeznámen s obsahem všeho materiálu; redakce nemůže být jen sběrnou, nýbrž i kriticky soudící stolicí, jíž padne za oběť vše podružné, bezvýznamné a nedůležité” [Naše věda 8, 1926, s. 242].

K pravidlu přísnějšího výběru záznamů pro bibliografii se tentokrát přiklonil i J. Pekař, když v Českém časopise historickém napsal, že “v budoucnosti bude třeba omeziti rozsah práce na kusy vědecky hodnotné”. Vyslovil se pro omezení excerpce denního tisku, ve kterém vycházela řada bezcenných příspěvků při příležitosti různých jubileí a svátků významných postav českých dějin (Jiráska, Husa, Masaryka atd.). Na druhé straně však byl proti omezení rozsahu např. nejrozměrnější kapitoly bibliografie – historické topografie (v BČH 1920-1924 celkem 52 s.). Určitě zde sehrála roli vzpomínka na neúspěch Zíbrtovy bibliografie, která se nakonec stala nezvladatelnou pro samotného zpracovatele a zůstala torzem. “Většina toho zboží [míní články v denním tisku] je vědecky zhola nedůležitá a plné zachycování by ubilo Bibliografii, podobně jako znemožnilo Zíbrtovi dokončiti program, jenž byl příliš rozsáhlý, nemluvě o finanční stránce věci.” Zároveň J. Pekař upustil od svého původního názoru, že pro potřeby historické obce jsou dostačující levnější několikaleté souborné bibliografie a vyslovil požadavek, aby Bibliografie české historie vycházela nejméně jednou za dva roky. Potřeba aktuálnosti bibliografie zde tedy dostala přednost před relativní úplností [ČČH 32, 1926, s. 634].

Periodická historická bibliografie však měla být v nejbližší době postavena před jiný problém. J. Kazimour se v roce 1926 rozhodl, že už nebude v práci na Bibliografii české historie dále pokračovat a Historický klub musel hledat jeho nástupce. Volba pro zpracování bibliografie za léta 1925-1926 padla na tehdy dvaadvacetiletého Adolfa Filáčka, studenta historie se zájmem o hospodářské dějiny a dějiny rodného Litomyšlska. Jeho nezkušenost měla být vyvážena kontrolou excerpovaného materiálu odborníky, kteří měli provést konečný výběr ze shromážděných záznamů, každý s ohledem na svoji specializaci. Celkem bylo získáno pro spolupráci osm odborníků, když nepočítáme Josefa Klika, který byl pověřen závěrečnou hlavní redakcí celého svazku. Z nich někteří odborně recenzovali bibliografie až do r. 1938 – Antonín Matějček dějiny umění, Bedřich Mendl hospodářské a sociální dějiny, Josef V. Šimák historickou topografii, Jaroslav Werstadt politické dějiny 20. století.

Ukázalo se, že vytvořit kvalitní výběrovou bibliografii není jednoduché, není totiž nikdy možné stanovit nějaká mechanická kritéria pro výběr záznamů – dokonce ani vědecká hodnota práce nemůže být jediným měřítkem. J. Pekař se k diskusi o bibliografii vyjádřil v Českém časopise historickém: “Jest totiž těžko nalézti střední cestu mezi přísným výběrem děl skutečně vědecky hodnotných a mezi pouhým registrováním prací ochotnických, jež třeba neobstojí při přísné analysi vědecké, ale mohou přinášeti poučení novotou použitého materiálu i jeho užití” [ČČH 35, 1929, s. 433].

Problémy působila i nutnost zařadit každý příspěvek pouze k jednomu tématu, zavedení systému odkazů by však zvedlo nákladnost publikace, která i tak přes všechna proklamovaná omezení a výběrovost rozsahem a množstvím záznamů v přepočtu na jeden rok ještě překročila předchozí kritizovanou bibliografii Kazimourovu.

Ozval se také tradiční kritik Bibliografie české historie, profesor brněnské univerzity a redaktor časopisu Naše věda A. Beer. Podle jeho názoru nedošlo ve zpracování bibliografie k žádným změnám. Na jedné straně vytýkal bibliografii nedostatečně přísný výběr záznamů, na druhé straně si stěžoval, že “Naše věda, jež někde excerpována plně, jinde však [je] šmahem pomíjena”.

Výbor Historického klubu si byl vědom, že z diskuse probíhající již řadu let je třeba vyvodit závěry a v předmluvě k bibliografii za léta 1925-1926 slíbil, že příští dvouročenka bude již připravena na základě přesně stanoveného programu. Nejprve bylo však nutné získat pro tento úkol nového bibliografa, neboť A. Filáček se po dokončení svazku této (zřejmě velmi nevděčné) funkce zřekl. Volba padla na žákyni J. Pekaře Stanislavu Jonášovou-Hájkovou (1904-1985). Bylo to rozhodnutí šťastnější než předchozí, neboť S. Jonášová-Hájková stejně jako J. Kazimour věnovala bibliografii delší úsek svého života a napomohla tak k udržení kontinuity české historické bibliografie i v poválečném období. Poslední svazek, na kterém se autorsky podílela, byla dvouročenka za léta 1959-1960, vydaná v roce 1964.

Její první práce, bibliografie za léta 1927-1929, vyšla v roce 1931, tedy s pouze dvouletým zpožděním. Pro potřeby této publikace zveřejnil Historický klub v denním tisku výzvu k autorům prací z oboru historiografie, aby zasílali záznamy o své publikační činnosti za příslušné období redaktorce bibliografie. Výzva se však nesetkala s příliš velkým ohlasem, dokonce se objevila i kritika, že Historický klub chce vydávat bibliografii, kterou si budou muset připravit autoři sami. J. Klik, který měl nad tímto svazkem bibliografie dohled jako odborný recenzent, musel v Českém časopise historickém vysvětlovat, že cílem výzvy není přivlastnit si výsledky cizí práce: “Přece Klub ve své výzvě měl na mysli i zájem samých autorů, jejichž práce pojaté do bibliografie jsou leckdy zachráněny jen tím před nepovšimnutím” [ČČH 38, 1931, s. 645].

Jako velice užitečný a po všech stránkách přínosný se ukázal systém dokončování bibliografie za pomoci odborných recenzentů. Počínaje bibliografií za léta 1930-1932 kontroloval výběr dat před závěrečnou korekturou publikace všeobecně uznávaný odborník, jehož jméno nebylo uvedeno v tiráži, ale přímo pod názvem příslušné kapitoly v obsahu. Například kapitolu Pomocné vědy historické recenzoval pravidelně Zdeněk Kristen, Dějiny umění A. Matějček, Dějiny literatury Arne Novák, Vědecké společnosti, Vyučování dějepisu a další Josef Šusta atd. V průměru měl každý svazek bibliografie kolem 30 odborných recenzentů. Bibliografie české historie 30. let byla výjimečnou edicí v tom smyslu, že jen u málokterého díla se sešlo tolik vynikajících osobností české historické vědy, aby garantovaly její kvalitu. Rozsah bibliografie se však v důsledku dohledu odborníků nezmenšil, všichni recenzenti doplňovali “své” kapitoly novými záznamy, “dokonce i těmi, které byly při sbírání materiálu jako méně důležité úmyslně vypuštěny” [BČH za léta 1930-1932, vyd. 1934, s. I].

Letitá diskuse na téma, zda vydávat bibliografii jako výběrovou, či ne, byla ukončena tímto způsobem ve prospěch bibliografie co nejúplnější. Bibliografie české historie už nebyla chápána jako pouhá pracovní pomůcka, ale jako publikace širšího významu. Nejvýstižněji vyjádřil patrně tuto změnu v pojetí bibliografie Jaroslav Prokeš v recenzi na dvouročenku 1930-1932 v Časopise pro dějiny venkova r. 1936: “Poslání periodické Bibliografie české historie spočívá zajisté mnohem více v její úplnosti než v kritickém výběru, a Bibliografie má býti zrcadlem veškeré literární historické produkce československé, po př. Československa se týkající, byť šlo namnoze o produkci, jež je po stránce obsahové opravdu málo významná a cenná, popř. vůbec bezcenná, která má však z širšího hlediska historiografického a i jinak svůj význam, daný tématem, osobami autorů nebo i jiným důvodem” [Časopis pro dějiny venkova 23, 1936, s. 146].

Zvládnout takový úkol po organizační i metodické stránce bylo ovšem nad síly jakéhokoli jednotlivce. Byla proto ustavena bibliografická komise Historického klubu, jejímiž členy byli Bedřich Jenšovský, ředitel Zemského archivu v Praze, archivář Zemského archivu Josef Matoušek, J. Klik a S. Jonášová-Hájková. Hlavním přínosem bibliografické komise bylo postupné rozčleňování jednotlivých kapitol na menší části, což usnadňovalo orientaci ve velkém množství záznamů. Další zlepšení v práci s bibliografií přineslo rozšíření pomocného aparátu, tvořeného rejstříkem, obsahem a seznamem zkratek, o seznam excerpovaných časopisů. Rejstřík zpřehlednilo grafické odlišení samostatných prací od recenzí a zpráv.

Zemský archiv převzal na sebe část excerpčních povinností S. Jonášové-Hájkové v oblasti zpracování časopisů, čímž se počínaje ročníkem 1934 značně zrychlil postup přípravných prací. Některé kapitolky připravovali pro ročenky další spolupracovníci. Kapitolu Dějiny Podkarpatské Rusi připravoval samostatně pro ročenky 1930-1932, 1933-1934 a 1935 František Gabriel, pro bibliografii za rok 1936 Josef Páta zpracoval Dějiny Lužice. Ivan Honl původně recenzoval a později i samostatně pro bibliografii zpracovával literaturu k dějinám vojenství. Bylo konečně dosaženo žádoucího stavu, kdy Bibliografie české historie vycházela každoročně a pouze s jen o něco více než ročním zpožděním.

Tento slibný vývoj však bohužel přerušila druhá světová válka, poslední předválečná ročenka za rok 1936 vyšla v roce 1938. Další svazek věnovaný rokům 1937-1941 vydal ještě Historický klub v roce 1951. V roce 1957 započal s vydáváním svazků bibliografií československé historie Historický ústav ČSAV (za rok 1955) – takže zůstává mezera pro roky 1942-1954.

V Historickém ústavu byla za účelem přípravy periodických bibliografických publikací zřízena bibliografická skupina při jeho knihovně. Při vydávání bibliografických soupisů spolupracoval HÚ v Praze s Historickým ústavem SAV, který do společných svazků dodával data týkající se slovenské historie. Úplnost bibliografických soupisů byla ovšem omezena vzhledem k tehdejšímu politickému klimatu i nedostupnosti zahraniční literatury, ale také vzhledem k nedostatečnému zájmu tuto systematičnost vyžadující práci promyšleně zorganizovat, technicky i personálně vybavit. Další mezery vznikly v letech 1966-70, 1978-79, 1982-89. K jejich zacelení se sáhlo formou vydávání pětiletých přehledů výběrových bibliografií za roky 1980-1985 a 1985-1989, které vydával Historický ústav při příležitosti mezinárodních historických kongresů. Že však za nevydané díly bibliografických ročenek nejsou plnohodnotnou náhradou, si uvědomovali uživatelé i recenzenti už v době jejich vzniku.

Část 2. Přítomnost, léta devadesátá

Zpracování bibliografických záznamů formou tvorby počítačové databáze od roku 1990 poskytlo české bibliografii zcela nové možnosti, neboť i poměrně nevelký tým bibliografů může zvládnout množství práce, na které dříve bylo potřeba širokého kolektivu spolupracovníků. Počítačová technika usnadnila zejména tvorbu výstupů, ať již jednotlivých rešerší, nebo kompletních bibliografií. Proto bylo počátkem 90. let rozhodnuto vrátit se k vydávání bibliografií ve formě ročenek. Základ práce každého bibliografa – získávání dat excerpcí odborné literatury, jejich výběr a záznam – se však zatím příliš nezměnil a zůstává časově i odborně nejnáročnější stránkou tvorby bibliografie. O problémech a potřebách bibliografie je však možno hovořit až nakonec, důležitá pro historickou obec je nejspíš zpráva o tom, co je hotovo a k dispozici nyní, případně bude v průběhu příštího roku.

a) Publikace

– Bibliografické ročenky

Bibliografie dějin Československa za rok 1990 vyšla v roce 1994, další ročenka 1991 byla vytištěna v roce 1997, ročenka za rok 1992 vyšla v roce 1998.

Je třeba ještě dodat, že na tuto ediční řadu navazuje Bibliografie dějin Českých zemí. První svazek této ročenky (1993) byl dokončen v létě 1999 a odevzdán do tiskárny. Tiskárna Historického ústavu však byla přetížena a zavalena jinými, významnějšími publikacemi, proto bude ročenka vytištěna až na počátku roku 2000.

Pro tisk ročenky 1994, která je také po obsahové stránce dokončena, žádalo bibliografické pracoviště knihovny HÚ AV ČR o příspěvek Ediční radu AV ČR. Ta však žádost zamítla se zdůvodněním, že bibliografická ročenka není žádné periodikum... Vedení Historického ústavu, hlavní (a bohužel také jediný) patron bibliografických ročenek, proto uvolnilo z prostředků ústavu finance na tisk této bibliografie na počátku roku 2000.

V roce 2000, podaří-li se udržet současné personální obsazení bibliografického týmu, budou dokončeny ročenky za léta 1995 a 1996. Jejich vydání bude ovšem také otázkou peněz.

– Rejstříky Českého časopisu historického

Od roku 1997 plní bibliografie HÚ AV ČR grantový úkol (GA AV ČR), jehož cílem je sestavení kompletních rejstříků sta ročníků Českého časopisu historického. Tento časopis v roce 1995 dovršil sto let své existence a v roce 2002 vydá Historický ústav AV ČR jeho stý ročník. Grantový úkol byl plánován vzhledem k svému rozsahu na dvě tříletá období, aby v roce 2002 mohly být rejstříky vydány.

Bibliografické záznamy byly zpracovávány průběžně a prostřednictvím lokální sítě zpřístupňovány ve studovně Historického ústavu. Do konce roku 1999 byly zpracovány v rámci vytčeného tříletého úkolu záznamy z ČČH za léta 1895-1968. Zároveň byla vytvořena hypertextová databáze, která umožňuje jednoduché vyhledání záznamů a tvorbu vlastních rešerší.

V roce 1999 žádali bibliografové o další grant, který by umožnil doplnit data až do roku 2002 a připravit je pro vydání formou CD-ROMu a po síti internetu (verze pro tištěný výstup byla tak finančně náročná, že si ji bibliografové ani nedovolili předložit). Ani tento minimální projekt však grantová komise neschválila. Zbývá určitá naděje v dalším řízení, jehož výsledky budou známy až v březnu roku 2000. Ať už budou jakékoli, bibliografové se pokusí dosavadní výsledek své práce za uplynulé tříleté období (tj. rejstříky ČČH za léta 1895-1968) zveřejnit jako publikaci na CD-ROMu, neboť i tento částečný výsledek je lepší než žádný a práce do něj vložené nebylo opravdu málo.

V této souvislosti je třeba uvést ještě jednu poznámku: V letošním roce nebyl udělen grant nejen bibliografickému pracovišti Historického ústavu AV ČR, ale ani bibliografii Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Dr. Věra Břeňová vykonává v tomto ústavu velice kvalitní bibliografickou práci, která má řadu dobře viditelných výsledků. Že by po letech tučných přicházela na českou historickou bibliografii léta hubená?

– Bibliographie zur Landesgeschichte der Böhmischen Länder und der Slowakei

Herder-Institut v Marburgu vydal od svého vzniku v roce 1950 řadu bibliografií k dějinám a vlastivědě historických zemí střední a východní Evropy. Od roku 1994 v souvislosti s novým pojetím této instituce jako servisního pracoviště pro bádání o střední a východní Evropě dostala bibliografická práce přední místo v náplni jeho činnosti. Jejím výchozím bodem je zpracování historicko-vlastivědných bibliografií pro pobaltské země, východní a západní Prusko, Poznaňsko, Slezsko a České země.

Pro Bibliografii k dějinám Českých zemí a Slovenska jsou partnerskými pracovišti bibliografické oddělení Historického ústavu AV ČR v Praze a Historického ústavu SAV v Bratislavě.

V letech 1995 a 1996 vedl Herder-Institut s těmito pracovišti jednání, která dospěla k uzavření dohod o vzájemné spolupráci.

Po období vzájemné komunikace, která směřovala k ujednocení či alespoň ke sblížení metod práce, je možné seznámit se s jejími prvními výsledky. Početný bibliografický tým v Marburgu vedený dr. Ralfem Köhlerem vytváří společnou německo-polsko-česko-slovenskou bibliografickou databanku, která je přístupná po síti internet na adrese http:/www.uni-marburg.de.

Bibliografický tým Historického ústavu do této databanky přispěl výběrem bohemikálních záznamů z publikací vydaných na území České republiky a východní Evropy (zatím je to cca 2500 záznamů za rok 1995), bibliografové Herder-Institut zachycují bohemika a slovacika vydaná na území Německa a západní Evropy, slovacika vydaná na Slovensku a ve východní Evropě shromažďuje a dodává Mgr. Alžbeta Sedliaková z Historického ústavu SAV v Bratislavě.

Databáze je vyhledávaná, pokud lze vyčíst ze statistiky vstupů, zájemci o české, slovenské a polské dějiny z celého světa včetně např. Spojených států a Japonska. Jen z Českých zemí je zatím zájem minimální. Je to škoda, neboť zde se nabízí jedna z možných cest, jak zpřístupnit českým historikům data z dosud ještě nevydaných ročenek 1995-1999, která jsou už cca z 80 % vyexcerpována (srv. dále, databáze Biblio). Snad až bude databanka doplněna záznamy za další léta, bude i zájem o ni větší.

V polovině roku 2000 vydá Herder Institut první společnou publikaci – německo-česko-slovenskou bibliografickou ročenku. Bibliografie k dějinám Českých zemí a Slovenska za rok 1995 bude součástí ediční řady Bibliographien zur Geschichte und Landeskunde Ostmitteleuropas. Další ročenky by měly následovat vzhledem k dosaženému ujednocení metod práce všech tří týmů v již nevelkých časových odstupech.

b) Bibliografické databáze

Vydávání bibliografických soupisů není jedinou náplní práce bibliografického pracoviště knihovny HÚ AV ČR. Počítačové zpracování dat umožňuje uskutečňování rozsáhlých rešeršních služeb. Vzhledem k tomu, že možnosti, které poskytuje využívání bibliografických databází, jsou odborné veřejnosti méně známy, popisuje tento příspěvek jednotlivé databáze zpracovávané bibliografy v knihovně Historického ústavu.

Všechny uvedené databáze jsou zpracovávané pomocí počítačového programu CDS-ISIS verze 3.07. Ve většině databází je možné vyhledávat též individuálně ve studovně knihovny Historického ústavu. Studovna je otevřena každý den od 8.00 do 15.30, v pátek do 13.00 hodin. Rešerše z databází je možné si vyžádat ve formě tištěného textu nebo na disketě v textovém editoru podle volby uživatele – buď T602, nebo WP51, nebo Word 6.0. Složitější rešerše doporučujeme objednat předem telefonicky (tel. 86 88 21 21, 86 88 23 34, 86 88 25 80, 86 88 34 28, l. 239) nebo elekronickou poštou (horcakova[zavinac]hiu.cas.cz; rexova[zavinac]hiu.cas.cz; polansky[zavinac]hiu.cas.cz). Všechny rešerše jsou poskytovány zdarma.

– Databáze Biblio

Tato nejrozsáhlejší z bibliografických databází slouží jako pracovní k průběžnému zachycování bibliografických záznamů z nejnovější odborné literatury. Vznikla v roce 1990, kdy nahradila předchozí zpracování záznamů formou kartotéčních lístků.

Poskytuje excerpční východisko pro tvorbu Bibliografie dějin Českých zemí. Obsahuje záznamy o odborných a naučně-populárních monografiích i článcích, recenzích a zprávách v časopisech a sbornících z oboru historie a příbuzných věd, které mají bohemikální charakter v nejširším slova smyslu, tj. vztahují se k českému prostředí tematicky, národností autora nebo místem vydání. Je zde tedy možné vyhledávat práce českých autorů z českých i obecných dějin vydané v České republice i v zahraničí, příspěvky zahraničních autorů k českým dějinám bez ohledu na místo vydání i překlady odborné historické literatury vydané v České republice.

Databáze v současné době čítá téměř 40 000 položek (MFN), skutečný počet záznamů je však mnohem vyšší, neboť recenze a zprávy tvoří s recenzovaným dílem jednu položku, stejně tak jako rozpisy monotematických sborníků. Přesto je nutno ji chápat pouze jako jeden ze zdrojů bibliografických informací, řada zahraničních časopisů a sborníků zvláště v posledních letech už do knihovny Historického ústavu nedochází a je doplňována podle možností zachycováním údajů v jiných odborných knihovnách, případně ne zcela přesně z recenzí a zpráv. Nedaří se též dokonale zachytit všechny regionální časopisy a sborníky, často proto, že o nich zpracovatelé databáze nemají informace. Velkou pomocí bibliografii by byla upozornění uživateli databáze na tyto mezery v excerpované literatuře, případně zapůjčení chybějících publikací ke zpracování.

Přínos databáze Biblio pro uživatele spočívá především v tom, že zpřístupňuje i ty záznamy, které dosud nebyly vydány tiskem formou bibliografických soupisů. Databáze poskytuje poměrně široké vyhledávací možnosti. Každý záznam je označen kódem, který jej zařazuje jak do příslušného časového období, tak i tematicky. Třídění časové i tematické je v hlavních rysech stejné jako v obsahu bibliografických ročenek 1990-1992. Dále je možné v databázi vyhledávat podle jednotlivých rejstříků – autorského, názvového, biografického, geografického a v záznamech od roku 1997 též podle rejstříku klíčových slov. Dotazy lze vzájemně kombinovat, takže není složité vybrat např. práce určitého autora či více autorů vztahující se jen k jednomu tématu nebo časovému období, k nějaké osobnosti či lokalitě apod. Program umožňuje též vyhledávání podle jednotlivých slov z názvů prací, edic apod. Formulace těchto složitějších dotazů už však vyžaduje znalost programu ISIS, a proto je lépe svěřit ji bibliografům.

– Databáze Period

Tato databáze je pomocnou kartotékou databáze Biblio. Obsahuje kompletní záznamy o všech zpracovaných periodikách a jednorázových sbornících včetně jejich zkratek. Umožňuje snadnou orientaci v případných mezerách v excerpci.

– Databáze Rešerš

V roce 1996 započala práce na přepisu bibliografických kartotéčních lístků z let 1942 – cca 1951, které měly v době svého vzniku sloužit jako podklad k vydání bibliografického soupisu. V současné době je tímto způsobem zpracováno asi 12 000 záznamů. Forma zpracování poskytuje na rozdíl od kartotéčních lístků výhodu stejných vyhledávacích možností, jako má databáze Biblio. Přes evidentní nekompletnost může tato databáze sloužit jako jeden ze zdrojů bibliografických informací pro období, ve kterém vznikla mezera ve vydávání tištěných bibliografií.

– Databáze ASEP (Automatizovaný systém evidence publikační činnosti pracovníků AV ČR)

Tato databáze slouží k evidenci publikací pracovníků Historického ústavu AV ČR pro potřeby Základní knihovny AV ČR. Na rozdíl od databáze Biblio zachycuje veškeré práce včetně drobných zpráv, popularizačních článků v denním tisku atd. V současné době zahrnuje více než 3000 záznamů. Základní knihovna AV ČR zpřístupňuje tyto záznamy na internetu (www.lib.cas.cz) v rámci přehledu publikační činnosti všech akademických ústavů. K aktualizaci datových souborů však dochází s poměrně velkým zpožděním. Na bibliografickém pracovišti je však možné prohlížet poslední verzi ASEP včetně záznamů, které dosud na síti internet vystaveny nejsou.

– Slovenská databáze Biblio

V průběhu let 1997/98 byla připravena do tisku Bibliografie dějin Československa za rok 1992, tradiční spolupráce bibliografických úseků knihovny Historického ústavu Akademie věd České republiky a Základného informačného strediska Historického ústavu Slovenskej akadémie vied na vydávání společných bibliografických ročenek však pokračuje i nadále. Mgr. Alžbeta Sedliaková je spoluautorkou Bibliografie dějin Českých zemí za léta 1993 i 1994 a garantem kvality výběru slovacik pro tyto ročenky.

Bibliografické úseky knihoven obou ústavů dále rozvíjejí spolupráci obou pracovišť v těchto oblastech:

1. Výměna kompletních bibliografických databází mezi oběma pracovišti, založená na užití společného software (CDS-ISIS): Aktualizace dat je realizována podle možností obou pracovišť obvykle jednou za 1/2 roku. V současné době obě pracoviště usilují o překonání technických potíží při výměně dat po síti internet. V případě dosažení úspěchu bude možné uskutečňovat výměnu dat v kratším časovém odstupu.

2. Rešeršní činnost: Úsek bibliografie HÚ AV ČR zachycuje veškerou dostupnou slovacikální historickou literaturu z území České republiky a západní Evropy a předává ji bibliografům HÚ SAV, ten dále eviduje veškerou dostupnou bohemikální literaturu z území Slovenské republiky a Maďarska a příp. východní Evropy.

3. Obě strany se zavázaly, že data získaná výměnou budou v případě využití pro publikační činnost označena jménem jejich původce; odpovědnost je v tomto případě věcí zpracovatele publikace.

Slovenská databáze Biblio obsahuje v současné době více než 18 000 položek (MFN). Obsahuje záznamy od roku 1990 do současnosti o odborných a naučně-populárních monografiích i článcích, recenzích a zprávách v časopisech a sbornících z oboru historie a příbuzných věd, které mají slovacikální charakter v nejširším slova smyslu, tj. vztahují se k slovenskému prostředí tematicky, národností autora nebo místem vydání. Má stejné vyhledávací možnosti jako česká bibliografická databáze. Uživatelé mají možnost z ní čerpat při dodržení uvedených podmínek daných dohodou mezi oběma akademickými ústavy. Databáze není přístupná ze studovny, lze v ní však vyhledávat na bibliografickém pracovišti Historického ústavu.

– Databáze Bilbo

Srv. výše – rejstříky Českého časopisu historického.

– Informační katalog zahraničních bohemik 1960-1989 a informační katalog bibliografie 1982-1989

Tyto katalogy nepatří mezi databáze, byly vytvořeny za pomoci skeneru a umožňují pouze “listovat” v nich podobně jako v kartotékách. Jsou řazeny abecedně podle jmen autorů. Přínos skenování obou katalogů spočívá především v možnosti zpřístupnit touto formou širší odborné veřejnosti bibliografické záznamy z let, pro které neexistují tištěné ročenky, případně záznamy, které se v těchto ročenkách neobjevily. Vyhledávací možnosti po převedení záznamů do počítačové formy jde pomocí dalších úprav dále znásobit, v kartotékách by se mělo v konečné fázi vyhledávat nejen podle jmen autorů, ale i podle problematiky, neboť každý kartotéční lístek je opatřen kódem, podle kterého měl být záznam zařazen do příslušné kapitoly tištěné bibliografie.

Dále bude možné vyhledávat podle roků vydání, názvů časopisů a sborníků atd. Tyto dva katalogy zároveň dávají bibliografickému úseku dobré východisko pro zacelení mezer v bibliografických ročenkách 80. let, neboť další počítačové zpracování již existujících dat usnadní další, jinak velmi obtížnou práci na retrospektivní bibliografii pro toto období a učiní ji tak uskutečnitelnou.

Katalog zahraničních bohemik čítá asi 13 000 bibliografických záznamů od počátku 60. do konce 80. let. Je cenný především tím, že obsahuje záznamy o literatuře, která se z ideologických důvodů neobjevila v tištěných ročenkách, a tím je doplňuje. Excerpována byla veškerá dostupná literatura, při přípravě do tisku však záznamy procházely výběrem a část z nich zůstávala pouze v katalogu, který sloužil interním potřebám ústavu.

Informační katalog bibliografických záznamů byl vytvářen v knihovně Historického ústavu v letech 1983-1989(90), tedy v letech, ve kterých se neuskutečnilo vydání tištěných bibliografických ročenek. Průběžná práce bibliografů na excerpci historické literatury však pokračovala i v těchto letech formou vytváření podkladů pro tisk. Tak došlo ke vzniku informačního katalogu (INKA), který obsahuje asi 30 000 bibliografických záznamů, seřazených abecedně podle jmen autorů.

Oba katalogy jsou přístupné ve studovně Historického ústavu zároveň s katalogem knihovny.

Část 3. Budoucnost

“Vymoženosti civilizace člověk ocení, teprve když je postrádá” (Zdeněk Jirotka, Saturnin). Platí to patrně též o české historické bibliografii. V poslední době se ozvaly kritické hlasy, že bibliografické ročenky mají zpoždění a že je to chyba. Ten, kdo měl sílu přečíst minulé stránky (pravda, asi stejně čtivé jako bibliografická ročenka), asi už tuší, co tím mělo být se vší pokorou řečeno: že chyba není jen na straně bibliografů.

Počínaje léty 1996-1997, kdy se podařilo stabilizovat pracovní tým úseku bibliografie knihovny Historického ústavu (dva, později tři bibliografové na plný pracovní úvazek), se podařilo mnohé. Bibliografické pracoviště se vyrovnalo s přechodem na počítačové zpracování dat a začalo postupně dohánět skluz ve vydávání bibliografických ročenek, který vznikl v první polovině devadesátých let. Dokonce se rozběhly práce i na doplnění některých starších mezer vzniklých ve vydávání bibliografických publikací. Vděčíme za to jednak trvalé podpoře minulého i současného vedení Historického ústavu, jednak grantu AV ČR, který umožnil v letech 1997-1999 vybavit naše pracoviště kvalitní technikou.

Od té doby, co jsme opustili kartotéky, se kvalita naší práce stala závislou nejen na nás, ale i na výkonnosti strojů a kvalitě programů, se kterými pracujeme (a také na možnostech spolupráce s počítačovými specialisty). Bibliografie nebyla nikdy levnou záležitostí a dnes to platí dvojnásob.

Historický ústav může těžko financovat vydání všech bibliografických ročenek. Bibliografie není jeho jediným programem. Jeden mladý, zahraniční (a tím pádem nezaujatý) historik mi navrhoval, abych uspořádala sbírku mezi českou historickou obcí a uplatila všechny historiky v HÚ AV ČR, aby nejméně rok nic nepublikovali ... a během jednoho roku pak vydala všechny ročenky najednou. Je to samozřejmě jen žert, základní myšlenka je však velmi vážná.

Proč nemá dnešní bibliografie své patrony, jako byl kdysi J. Pekař? Tam, kde se rozhoduje o financování publikací, grantech atd., tam je v poslední době bibliografie (a to nejen bibliografie Historického ústavu) odmítána. Kdyby byly k dispozici finanční prostředky, měli by už historikové v tuto dobu k dispozici ročenky 1993 a 1994. Nemohu si bibliografii sama vytisknout, jako tiskl své knihy kdysi Josef Váchal, a nemohu ji ani sbalit do uzlíčku jako kdysi páter Krolmus a roznášet ji po krajích českých. Mohu nanejvýš data zpřístupnit po síti internet prostřednictvím partnerů z Herder Institut. Nevěřím však, že dnešní svět je už natolik digitalizován, že by tištěná ročenka ztrácela smysl.

Proč v posledních letech nikdo bibliografii nerecenzuje, ať už kladně, nebo záporně? Jsou historikové (a není jich málo), kteří ani nevědí, že už vyšla ročenka 1992, vydaná před více než jedním rokem. Bibliografové potřebují vědět, jaké jsou současné požadavky české historické vědy na ně. Pokud někdo kritizuje, je to často jen výčet jednotlivých opomenutí v personální bibliografii recenzenta ve stylu výše zmiňovaného pana profesora Beera. (Pozn.: Tímto nepředstírám, že mě nebude mrzet, až někdo moji práci bude kritizovat. Bude, ale historické bibliografii to poslouží.)

Konečně každý historik by mohl napomoci české historické bibliografii tím, že by třeba na konci roku, kdy píše zprávu o své publikační činnosti, poslal také jednu kopii bibliografům Historického ústavu, nebo dokonce věnoval publikaci, vzácnou a cennou, knihovně Historického ústavu. Jsou dokonce i takoví historici, kteří to dělají a nemají pocit, jak už kdysi bylo vyčítáno J. Klikovi, že dělají práci za bibliografy. Jejich díla jsou pak v bibliografických ročenkách citována přesně a v úplnosti.

Závěrem: Protože vše píši v době vánočních svátků, chtěla bych popřát do nového roku 2000 vše dobré knihovníkům v Historickém ústavu, bibliografům Alžbetě Sedliakové z Bratislavy, Věře Břeňové z Prahy, Ralfu Köhlerovi z Marburgu a konečně i všem historikům dobré vůle, neboť bibliografie (včetně té v Historickém ústavu AV ČR) není nic jiného než služba jim určená a bude jen taková, jakou ji budou chtít mít.