Michal SVATOŠ

Závěrečné slovo

Zasláno dne 18. 1. 2000.

Shrnout dnešní poněkud difuzní diskusi, jak jsem si původně předsevzal, rozhodně možné není. Nejen proto, že se rozbíhala do mnoha okruhů, že se mnohdy křížila či opakovala, ale především proto, že samo téma organizátoři od počátku dosti široce vymezili. Ostatně, bylo to naším úmyslem, nechat promluvit každého, kdo o to stojí, a na téma, o němž se domnívá, že za to stojí.

V jednom z diskusních příspěvků zaznělo, že organizátoři Historického diskusního fora neočekávali od dnešního setkání nic víc než náhradu neuskutečněné diskuse na zářijovém Historickém sjezdu v Hradci Králové. Ano, hlásím se k tomu, že jedním z hlavních cílů Historického diskusního fora bylo uskutečnění obecné diskuse, rozpravy o dnešním stavu české historiografie, o postavení našeho oboru a úloze historiků v minulém režimu. Důvod je prostý. Více než čtyřicet let jsme žili v nemravném režimu, k němuž patřila veřejně hlásaná lež, na níž se podílelo i historické bádání a samotní historici. Někdo více a někdo méně, někdo vědomě, někdo bezděčně, někdo aktivním podílem, další zas svým mlčením. Těch statečných, kteří psali a mluvili jen to, o čem byli přesvědčeni, že je pravdivé, těch, kteří nemlčeli, když jiní nepravdy tiskli a šířili, těch bylo i mezi historiky jen poskrovnu. Vyplývá totiž již z povahy každé totality, že všichni (podtrhuji: všichni) musejí být na ní podílníky. Jinak by přestala být totalitou.

A to je jeden z důvodů, proč jsem přesvědčen, že obecná rozprava mezi českými historiky má svou cenu. Měla by být diskusí otevřenou, věcnou, zbavenou vší ideologie a mocenských ingerencí, zkrátka svobodnou rozpravou svobodných lidí. Domníval jsem se, že by mohla být diskusí zbavenou strachu. Je možné, že jsem se mýlil, alespoň soudě podle některých reakcí na kontroverzní příspěvky, které jsme vybrali za podklad dnešního Historického diskusního fora.

Samotný hradecký Historický sjezd, především jednání v sekcích, mě přesvědčil o tom, že pracovní a věcná diskuse o otázkách přesahujících rámec úzké specializace nalézá mezi českými a moravskými historiky pomalu své místo. A navíc jsem získal pocit, že takovou diskusi si přeje většina účastníků, že “oněch deset let poté” si přímo říká o všeobecnou rozpravu o stavu české historiografie. Již na sjezdu a nyní znovu před konáním Historického diskusního fora se však objevily i hlasy vyjadřující obavy, že se chystají nové “prověrky”, že “nerozvážné mládí se pokouší o rozbití sjezdového jednání” či o rozeštvání historické obce atd. Ti, kteří byli dnes přítomni v sále, snad viděli, že se žádné “ostrakizování” nekonalo, že nešlo o to, vyměnit jedny historiky jako myče oken a řidiče tramvají za druhé, že smyslem diskusního fora nebylo a není kohokoliv z diskuse vylučovat nebo kohokoliv za jeho názory “kaceřovat”. Ne, smyslem bylo a je: naučit se naslouchat jeden druhému, argumentovat, vést otevřenou, byť sebeostřejší polemiku s respektem k názorům druhého. A pokud by toto měl být počátek, pak jsem přesvědčen, že stojí za to v ní pokračovat.

Dovoluji si proto jménem organizátorů přednést návrh, aby dnešní Historické diskusní forum našlo své pokračování v dalších diskusích, které by byly již tematicky sevřenější. Navrhuji tři témata, která mj. vyplynula z dnešní diskuse:

– Metody a metodologie;

– Historik a média;

– Etika historikovy práce.

Organizátoři předpokládají, že první z tematických diskusí bude možno uspořádat v prvé polovině roku 2000, a proto žádají všechny zainteresované o informaci, kterému z navrhovaných témat dávají přednost, případně o doplnění tematiky či již o konkrétní přihlášky do diskuse.