Edice, překlady (dostupné)
Poznámky k českému názvosloví apocalypsis = „zjevení“
visio = „vidění“
Názvy spisů z NHC jsou zavedeny v „Písni o perle“.
Názvy jiných spisů včetně zkratek jsou zavedeny v KTM.
Určení osoby (autora, hlavní postavy) následuje po žánrovém určení spisu: „Zjevení Pavlovo“, nikoli „Pavlovo zjevení“ (tedy jinak než u evangelií! TmEv, PtEv, JkEv).
Zkratky vycházejí zásadně z české podoby (stejně jako v KTM).

NZA III – část „Proroctví“

319. Oracula Sibyllina, kromě knih 3-5

1-2, 6-8    nebo:

1-2, 6-8, 11-14

*Sibylské věštby (*Sib)

máme: J. Geffcken

P. Alexandre

A. Rzach

Christliche Sibyllinen

NTA II, 1964: 498–528, výběr (A. Kurfess)

NTA II, 1989: str. 5194-619, výběr z knih I, II, VI, VII, VIII (Ursula Treu).

Sibyllinky bez 3+4+5 by v NTA zabraly asi 60 stran (přepočet přes Collinse)

Kdybychom vynechali i „židovské“ (Kurfess) knihy 11-14, zabraly by Sibyllinky (tj. knihy 1+2 + 6+7+8) pouze asi 30 stran.

320. Sibylla Tiburtina

*Tiburtinská Sibylla (*SibT)

Text a něm. překlad máme,

in Kurfess, 1951, str. 262-279

NTA II, 1964: jen sumář na str. 501-502

NTA II, 1989 – není vůbec zmíněna

Sibylla Tiburtina

původně řecky, dochována latinská verze, ze 4.stol. (mezi 378-390)

Podle nejstaršího rkp, Escorialensis, z r. 1047, je posledním panovníkem Jindřich III. (1039-1052)

(sto senátorů mělo stejný sen o devíti sluncích)

321. Sibylla Maga

*Sibyllin zpěv

Sibylla Maga

ed. B. Bischoff, asi 4 strany,

hexametry, přetištěno v Patrologiae Latinae Supplementum = xerox na ETF

NTA II, 1964: jen sumář na str. 502 /na str. 525-528 je prý překlad/

Prophetia Sibillae Magae

NTA II, 1989: překlad na str. 616-619

latinsky, 3 rkp., dva z 9. stol., řecká předloha není prokazatelná

název „Sibylla Maga“ je umělý

incipit: Mundus origo mea est

322. Elchasai

*Kniha Elchasaiova (*Elch)

řecké fragmenty z Hippolyta a Epifania

Das Buch des Elchasai

NTA II, 1964, 529-532, ca 3 strany textu

NTA II, 1989, 619-623 (J. Irmscher)

in OTP – vůbec není

začátek 1. stol. po Kr.

Irmscher: z jedné slovní hříčky se usuzuje, že pův. jazykem byla aramejština.

Ve 2. fragmentu se hovoří o 3. roce Traianovy vlády (=r.101)

čes. „Elchasai, gen. –aie, Elchasaité“ (Píseň o perle), něm. „Elchasai, Elkesaiten“

Apocalypsis Sophoniae

*Zjevení Sofoniášovo (*ZjSof)

Fragment u Klémenta Alex. – z pátého nebe

Sahidský fragment (v něm jméno Sofoniáš v ich-formě)

Většina textu – achmímský dialekt koptštiny

máme dva koptské rkp., ed. Steindorff, 1899, oba obsahují také Zjevení Elijášovo.

NTA II, 1989, 625 sumář (Schneemelcher)

OTP I, 1983, 497-515 (O. S. Wintermute)

Schneemelcher: řec. text nedochován. Dochov. kopt. překlad nejdříve po r. 400, křesťanské přepracování.

Na ZjSof je závislé koptské ZjPa (Budge...)

Paralely také v ZjPa-NHC !!

Wintermute: datace 1.a. – 1.p.

Achmímský text má dvě hlavní části: travelogue a scénu s troubami.

Významnější sz. paralely jsou k Zachariášovi nežli k Sofoniášovi.

Původní text byl patrně řecký,. Autor prozrazuje neznalost hebrejštiny.

Křesťanských motivů je málo, což je překvapivé vzhledem k tomu, že se text dochoval v klášterních knihovnách.

Autor nebyl saducej. Byl jiný dualista nežli kumránský. Nebyl zélóta. Asi nebyl kněz. Odvolává se na SZ i na sz. apokryfy (Tóbit, Šalomoun, přídavky k Dan). Asi z Egypta.

Apokalypsa představuje rané stadium ve vývoji apokalyptiky (tj. vidoucí vidí Boží soud a milost, srv. např. 1Hen 21-25). Bousset, Die Himmelsreise der Seele, ukazuje, že v dalších fázích přibývají další motivy (např. magická obrana před démony, kteří ohrožují vidoucího na cestě do nebe).

346. Apocalypsis Eliae

Zjevení Eliášovo (ZjEl)

Máme vydání koptského textu (A. Pietersma aj. = P. Chester Beatty 2018, z 4./5. stol.) (10 fol.)

máme něm. překlad, W. Schrage, 1980

máme dva koptské rkp., ed. Steindorff, 1899, oba obsahují také zlomky ze Zjevení Sofonjášova.

in Charlesworth – text je poskládaný z různých textů (protože v době přípravy nebyl ještě znám P. Chester Beatty 2018).

Steindorff:

- achmím., 4. stol. (dále: Apok. Sofon.)

- sahid., 5. stol. (dále: Apok. Sofon.)

Budge: - sahid., 1. pol. 4. stol.  (dále: Dt, Jonáš, Skutky)

Pistelli: - řec., 4. stol., jen několik slov

NTA II, 1989, str. 625-626 (Schnemelcher, sumář)

OTP I, 1983, str. 721-753 (Wintermute)

vlastní text in OTP: 735-753 včetně mnoha poznámek, tedy asi 15-20 stran?

1.-4. stol. po Kr.

Schneemelcher: napomínání, předpovědi budoucích hrůz, Antikrist a jeho porážka, aj., nové nebe a nová země, tisíciletá říše Kristova. Typická pozdní apokalypsa. – Židovská předloha snad 2. pol. 3. stol., křesťanské přepracování poč. 4. stol. (Schrage).

Wintermute: chybí obvyklý apokal. rámec, v úvodu se říká spíše starozákonně: „Slova Páně –“. Je to tedy apokalypsa spíše z hlediska obsahu než formálně.

Výrazně křesťanským prvkem je například martyrologie (Tabitha, Henoch a Elijáš – srv. „dva svědkové“ ve Zj 11, šedesát mučedníků), která navazuje na rozbor sedmi znamení Antikrista.

Charlesworth, NTAP: „patristická / raně křesťanská apk.“

Adamova závěť

tři syrské recenze v 8 rkp. (9.-18. stol.)

dochováno syrsky, řecky, arabsky, karšúnsky, etiiopsky, starogruzínsky, arménsky, snad fragm. latinsky.

Původním jazykem by mohla být hebrejština / řečtina / syrština (-Robinson).

Robinson překládá do angličtiny ze syrštiny.

S. E. Robinson, in: OTP I, str. 989-995, angl. překlad má 3 strany

2.-5. stol. po Kr., má tři části – Horarium, Prophetia, Hierarchia

Závěrečná křesťanská redakce (týká se především části Prophetia) v pol. či závěru 3. stol.

Původně židovský midraš o stvoření světa – proměněn v apologii křesťanského tvrzení, že Ježíš byl Mesiáš.

Připomíná židovskou mudroslovnou literaturu v popisu Boha Stvořitele a harmonického vládce.

Rozvinutá angelologie (především v části Hierarchia).

„Bez ohledu na extenzivní křesťanské doplňky, Závěť Adamova je sz. pseudepigraf.“ (Robinson)

Závěti tří patriarchů (Abrahama, Izáka a Jákoba)

(ZAbr, *ZIz, *ZJák)

Vztah tří závětí: všechny pocházejí z jedné apokryfní knihy, napsané řecky židovským autorem v 1. stol. po Kr.

Charlesworth, NTAP, řadí ZAbr mezi klasické židovské, ZIz (1.-5. stol. po Kr.) a ZJák (2.-5.stol. po Kr.) mezi výrazně christianizované.

První je ZAbr, která se již před christianizací vyvinula ve dvou směrech.

Na ni navazuje ZIz i ZJák, přičemž ZJák je ještě mladší (ozvěna motivů též ze ZIz).

Obě mladší závěti mají nyní více křesťanských prvků nežli obě verze ZAbr, ale přesto nelze říci, zda byly původně sepsány Židy či křesťany.

Všechny tři však byly nakonec christianizovány a v církvi velmi oblíbeny.

Závěť Abrahamova

recenze A – řecké rkp. + 1 „Rumanian“

recenze B – řecké rkp. + stsl., „Rumanian“, kopt., arab., etiop.

Jediná edice obou recenzí: M. R. James, 1892, máme. Vzájemný vztah obou recenzí - vzhledem ke stáří jazyka a stupni christianizace - je předmětem dohadů; Sanders překládá obě.

E. P. Sanders, in: OTP I, 871-902

angl. překlad má 14 stran (verze A) plus 7 (verze B)

1.-2. stol. po Kr.

Abraham odmítá zemřít. Archanděl Michael mu ukazuje trojí soud – soud Ábelův, soud dvanácti izraelských kmenů, soud Boží. Abraham se vrací domů, ale stále odmítá zemřít, až jeho duši vymámí Smrt podvodně; duše odchází s anděly do nebe.

Závěť Izákova (*ZIz)

Nyní je dochován pouze text arabský, koptský (bohairijský), koptský (sahidský), etiopský.

Stinespring překládal arabský text, což je překlad provedený ca. r. 800.

Není dochován v řečtině.

W. F. Stinespring, in: OTP I, 903-911

angl. překlad má 7 stran

Edice: M. Delcor, Le Testament d’Abraham … suivie de la traduction des Testaments d’Abraham, d’Isaac et d’Jacob d’après les versions orientales. Leiden 1973. - nemáme

2. stol. po Kr.

Funkcí textu je doložit datum Abrahamovy a Izákovy smrti tak, jak se připomíná v koptském církevním kalendáři.

Izák má krátkou homilii o pomíjivosti světa a rajské odměně pro věřící. Archanděl Michael mu zvěstuje jeho smrt, Izák je ochoten jít, ale má starost o Jákoba. Michael odchází, Izák informuje Jákoba o svém odchodu a o jeho potomcích, mezi nimiž bude i Ježíš Mesiáš, syn Panny Marie, vtělený Bůh.

Výklad o Izákově asketickém životě.

Izákovi jsou ukázány pekelné tresty. Potom je vzat do nebe a vidí Abrahama se svatými. Po rozhovoru s Bohem se Izák na voze se serafy vrací na zem, hovoří s Jákobem, a potom si Pán bere jeho čistou duši, na voze s cheruby.

Závěť Jákobova (*ZJák)

Nyní je dochován pouze text arabský, koptský a etiopský (ve stejných rkp. jako Závěť Izákova, avšak pro Závěť Jákobovu chybí překlad koptsko-sahidský).

Stinespring překládal arabský text, s pomocí kopt. a etiop.

Edice: M. Delcor, Le Testament d’Abraham … suivie de la traduction des Testaments d’Abraham, d’Isaac et d’Jacob d’après les versions orientales. Leiden 1973. - nemáme

W. F. Stinespring, in: OTP I, 913-918

angl. překlad má 5 stran

2.-3. stol. po Kr.?

Podobně jako v Závěti Izákově, Jákob je ochoten zemřít, ale má starost o syna Josefa v Egyptě. Přichází a odchází Jákobův strážný anděl. Jákob žádá Josefa, aby byl pohřben v Kenaánu. Požehnání Efraimovi a Manassesovi.

První (podobně jako v Závěti Izákově) pouť do zásvětí – nejprve na místo trestu, potom do nebe. Vrací se na zem, umírá ve 147 letech. Pán s anděly přichází pro duši a bere si ji do nebe. Balzamování. Pohřební pouť Izraelců a Egypťanů do Kenaánu.

V závěru autor doporučuje číst Tóru, kterou napsal Mojžíš, napodobovat ctnosti praotců a slavit jejich svátky. Výzva k pokání před Ježíšem Mesiášem, který je soudcem i pomocníkem. Nejlepším přímluvcem je Panna Maria, ale i ostatní svatí a mučedníci.

342. Apocalypsis Sedrach (graece)

(o síle pokání)

*Zjevení Šadrakovo (*ZjŠadr)

Jediný řecký rkp. z 15. stol.

máme: M. R. James, Apocrypha Anecdota (TS 2/3), str. 130-137, ovšem James vynechal úvodní část textu, která pojednává o lásce.

S. Agourides, in OTP, překládá celý text (včetně pasáže o lásce).

Jazyk a syntax jsou byzantské (poslední redakce v 10./11. stol.: M. R. James, A.-M. Denis), ale materiál je starší. Agourides: mezi 150-500.

? Vydal někdo úplný řecký text?

Můžeme:

a) přeložit jen Jamesův výběr (4/5 textu)

b) přeložit celý text z řečtiny (tj. nejdříve najít edici)

c) homilii o lásce, tj. 1/5 textu přeložit z anglického překladu (Agourides).

Apocalypse of Sedrach, S. Agourides, in: OTP I, str. 605-513

5 stran

2.-5.stol.

Šadrak se ptá Pána, proč byl stvořen svět – pro člověka. Problém zla ve světě. Pán posílá svého Syna, aby ukázal Šadrakovi. Šadrak odmítá a prosí o záchranu hříšníků (styčný motiv: Mariina apokalypsa!). Pán ho ujišťuje o moci pokání (na 100 let hříchů stačí 3 roky pokání). Šadrak s pomocí archanděla Michaela vyprosí postupně na Pánu, aby stačilo jen dvacet dní. Potom svolí k cestě do ráje.

Argumenty pro židovský – tj. původně ne křesťanský – charakter spisu:

Sedrach jako přímluvce neodpovídá běžným křesťanským představám (tam je to Kristus či Maria).

Dvacet dní pokání také neodpovídá, v křesťanství se vyžadovalo několik let. - Nápadná absence motivů inkarnace a kříže. - Kristus je spíš jen variantou pro Michaela (je Božím poslem, přivádí Šadraka) – prostá redakční záměna.

Úvodní kázání o lásce je bombasticky rétorické, apokalypsa je napsána střízlivěji („subtle tones“). (Přesto tématicky patří kázání a apokalypsa k sobě, což M. R. James nerozeznal.)

Typicky židovské je i přirovnání Adama a Evy k slunci a měsíci. - Bohu jsou nejmilejší: z řek Jordán, z měst Jeruzalém. - 14,5 – spása i pro nepokřtěné!

340. Apocalypsis Esdrae (graece)

originál byl řecký

závisí na 4. Ezdr.

Zjevení Ezdrášovo (ZjEzd)

máme řecký text:

Apocalypsis Esdrae

Tischendorf, Apoc. apocr., 24-33 (64 §§), = Cod. Par. Graec. 929, 15. stol.

Podle Tischendorfovy edice je pořízen angl. překlad, M. E. Stone, in OTP.

Důležitá studie: A.-M. Denis, Introduction aux pseudépigraphes grecs d’Ancien Testament. SVTP 1, Leiden 1970, str. 91-96

novou edici prý připravuje D. Ellul (říká Clavis, 1992).

M. E. Stone, Greek Apocalypse of Ezra, in: OTP I, str. 561-570

9 stran angl. překladu včetně pozn.

Schneemelcher, NTA II, 1989 – zdá se, že o tomto spise zde není vůbec nic (jenom o Ezdrášovi V+VI).

2.-9. stol. po Kr.

(850 Nikéforův kánon)

M. E. Stone, in OTP:

Postící se Ezdráš je vzat do nebe. Přimlouvá se za hříšníky. Je mu ukázán soudný den a Tartaros (např. Herodes, Antikrist). Potom je v nebi a vidí svaté. Zápasí s andělem o svou duši. Vyprávění o Ezdrášově smrti a pohřbu. Závěrečná doxologie (kap. 6-7).

Řečtina: pozdní, není elegantní.

Křesťanská kompozice s využitím židovských a křesťanských pramenů.

Postup vyprávění je nelogický, protože jde o kombinaci různých pramenů: 1. samostatná cesta do Tartaru, dále: tresty pověšením, popis Antikrista, popis ráje.

341. Visio Esdrae (latine)

originál byl řecký

Vidění Ezdrášovo (VidEzd)

latinsky, překlad řeckého originálu

(přítomnost semitismů není významná, jde spíše o biblistické, „vulgatické“ prvky, nežli o doklad původního hebrejského textu)

máme znění rkp. L, V, H, in:

O. Wahl, Apocalypsis Esdrae, Apocalypsis Sedrach, Visio beati Esdrae, Leiden 1977

(ETF: NZ D04, II K 20742/4)

OTP: dochováno sedm latinských rkp.

tento angl. překlad podle V = Vat. lat. 3838, fol. 59a-61a, 12. stol. V rkp. V je lepší, klasičtější latina. V ostatních rkp. jsou pozdější interpolace, jedna z konce 6. stol.

2) H (Heiligenkreuz, 12. stol.)

3) L (Linz, 11. stol.) (Ezdráš mluví v 1.osobě)

O. Wahl (Salesianum 40, 1978, 583-589) objevil další čtyři rkp. (K, Lf, M, Z), jejichž varianty jsou však ve srovnání se zmíněnými třemi rkp. málo významné.

Novou edici prý připravuje F. Nuvolone (říká Clavis, 1992).

Charlesworth, OTP I, str. 581-590

křesťanské pseudepigrafon,

4 str. angl. překladu

Charlesworth – překlad podle kratší, původnější verze (Vat. lat. 3838, fols 59a-61a, 12. stol.)

Schneemelcher, NTA II, 1989 – zdá se, že o tomto spise zde není vůbec nic (jenom o Ezdrášovi V+VI).

stol. 4.-7.

Ezdráš nejprve v pekle, potom v ráji. Popis podsvětí je barvitější než v řecké Apokalypse Ezdrášově. Celá řada nz. narážek, např. Herodes v pekle; někteří však tvrdí, že nejde o nz. narážky, ale o návaznost na řeckou Ezdr. apokalypsu.

Teologický význam … Mueller/Robbins (OTP) upozorňují, že tato apokalypsa se vymyká běžnému názoru, že apokalyptika je odrazem chiliastických a mesiášských nálad v krizových dobách. Naopak, Visio Esdrae je textem, který usiluje o zachování tradičních hodnot, hlásaných církví.

NZA III – část „Apokalypsy“

317. Apocalypsis Petri

Zjevení Petrovo (ZjPt)

máme: A. Harnack, Bruchstücke des Evangeliums und der Apokalypse des Petrus, TU 9,2, Leipzig 1893, str. 16-20 (řecký text a německý překlad)

- dochována asi polovina textu

* novou edici připravuje R. J. Bauckham a R. W. Cowley (tvrdí to Clavis, 1992).

Offenbarung des Petrus,

H. Duensing, in: NTA II, 1964, 468–483 =12 stran (z kopt.; z řec. fragmentů z Achmímu: Ch. Maurer)

C. Detlef G. Müller, in: NTA II, 1989, str. 562-578.

Kléméns Alexandrijský považuje ZjPt za kanonické = ante quem = 1. pol. 2. stol. po Kr.

Ve ZjPt jsou pravděpodobně použity výrazy ze 4Ezd = post quem = kolem r. 100 po Kr.

H. Weinel: r. 135 (pokud je Antikristem Bar Kochba; 2. kap. – podobenství o fíkovníku)

řecký fragment, Akhmim

etiopský překlad

dva malé řecké fragmenty

R. J. Bauckham, The Apocalypse of Peter: an account of research [bibliografie], in: ANRW II,25,6 (1988), str. 4712-4750.

325. Apocalypsis Pauli

Zjevení Pavlovo (ZjPa)

máme: Aporypha Anecdota, Second Series (=TSt V,1), Cambridge 1897

máme: Nejlepší je (podle Duensinga, in: NTA II) držet se latinské verze, ed. M. R. James, Apocrypha Anecdota (=TSt II,3), Cambridge 1893, str. 11-42, (= Cod. Paris. B.N. nouv. Acquis. lat. 1631, =P)

= nejstarší latinská verze

máme: Silverstein – Hilhorst, Apocalypse of Paul: a new critical edition of three long latin versions, Geneve 1997.

máme: Apocalypsis Pauli, řec. BHG 1460, ed. Tischendorf, Apocalypses apocryphae, 1866, str. 34-69. Použil rkp.: Cod. Ambros. 255 Inf. (15. stol., objevil Tischendorf 1843), a dále: Cod. Monacensis bombycinus, (13. stol.? objevil Tischendorf později). Mnichovský kodex považuje Tischendorf za hodnověrnější.

= zkrácený řecký text

Tischendorf paralelně přetiskuje i anglický překlad syrského textu (tento angl. překlad bez syrského textu vydal B. H. Cowper, Journal of Sacred Literature…, 1864). Řecký text je však podle Tischendorfa věrnější než syrská verze.

- nemáme: lat. BHL 6580-82, ed. James

- máme oxeroxováno z Klementina: Th. Silverstein, Visio sancti Pauli, (in: Studies and Documents, ed. Lake, IV), Oxford 1935, obsahuje latinský text StG 317

(=stejný text jako Cod. Paris..1631, ale torzo)

Duensing, in: Schneemelcher NTA II, 1964, str. 536-567, německý překlad má asi 28 stran.

Duensing+Santos, in: Schneemelcher, NTA II, 1989, str. 644-675

Sant Gallen, cod. 317

pův. řecký text je asi z 3. stol.

dějiny působení – např. Th. Silverstein, Did Dante know the Vision of St. Paul? Harvard Studies and Notes in Philology and Literature 19, 1937, 231-247.

(stemma: Clavis, str. 205)

Obecně R. P. Casey, JThSt 1933, 1-32

syrsky ed. G. Ricciotti, Apocalypsis Pauli syriace, in: Orientalia, II, 1933, str. 1-24 a 120-149, s latinským překladem, =Cod.Vatic.Syr.180, s použitím Cod.Borgianus.Syr.39.

koptsky ed. E. A. Wallis Budge, Miscellaneous Coptic Texts, 1915, s angl. překladem (samozřejmě není totožná s NHC V/2 !!)

324. Apocalypsis Petri = NHC VII/3

Zjevení Petrovo (*ZjPt-NHC)

Koptský text – zatím nemáme:

F. Wisse, Nag Hammadi Codex VII (-paratur, vide CPG sub 1205).

J. D. Dubois, Apocalypse de Pierre (BCNH, paratur).

M. Krause – V. Girgis, Die Petrus Apokalypse, apud F. Altheim – R. Stiehl, Christentum am Roten Meer, 2. Bd., Berlin-New York 1973, str. 152-179 (index str. 200-229). (není v Klem.)

nebo: J. A. Brashler, The Coptic Apocalypse of Peter. A Genre Analysis and Interpretation. Diss. Claremont Graduate School 1977 – ale je tam opravdu originální text?? (není v Klem.)

A. Werner, NTA II, 1989: str. 633-643

Anglický překlad má 6 stran.

přelom 2./3. stol. po Kr.

kodex pochází snad z 4. stol. po Kr.

78,18 polemika se spisem Pastýř Hermas (proti možnosti pokání) = post quem = 150

další kritéria – kritika rozvinutých církevních vztahů; polemika s jinými gnostiky

323. Apocalypsis Pauli

= NHC V/2

Zjevení Pavlovo (*ZjPa-NHC)

máme W. R. Murdock – G. W. MacRae, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Hammadi Codices V,2-5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4 (= Nag Hammadi Studies 11), Leiden 1979, str. 47-63.

NTA II, 1964 - nemá

W.-P. Funk, in: NTA II, 1989: str. 628-633

Charlesworth - 3 strany

150-300 ?

První zjevení Jakubovo, NHC V/3

i když nejde o pravou „apokalypsu“ (možná to mělo být v NZA I??)

(*1ZjJak-NHC)

Dochovaný koptský (sahidský) text je zřejmě překladem z řečtiny.

máme W. R. Schoedel, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Hammadi Codices V,2-5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4 (= Nag Hammadi Studies 11), Leiden 1979, str. 65-103.

máme sekundární: R. Bowen Ward, James of Jerusalem, ANRW II,26/1, str. 779-812, zvl. 806-810.

Schneemelcher, NTA I, 19875, str. 253-264 (W.-P. Funk), něm. překlad má 5 stran.

Funk: Kodex je z pol. 4. stol. (datace podle rubu úřední makulatura). Tentýž text se nachází v jiném kodexu, také ze 4. stol., nyní nepřístupném.

Překlad z řečtiny nebyl pořízen dříve než v 2. pol. 3. stol.

Datace? Přítomnost valentiniánských theologumen (Sofia, Achamoth); odmítání pokrevního svazku mezi Ježíšem a Jakubem – tedy nejdříve koncem 2. stol.

Charakter spisu: Lehr- und Seelsorge-gespräch. „Apokalypsa“ znamená prostě rozhovor se zjeveným (Ježíšem).

Hlavním tématem je „záchrana“ ve smyslu osvobození gnostika z útrap pozemské existence, návrat do ztracené vlasti, znovusjednocení se základem bytí.

Druhé zjevení Jakubovo, NHC V/4

i když nejde o apokalypsu, ale spíš o apoštolskou řeč a martyrium (možná by to mělo být v NZA II??), (*2ZjJak-NHC)

koptsky (sahidsky)

W.-P. Funk, Die zweite Apokalypse des Jakobus aus NHC V (Diss.), Berlin 1971, *asi má P. Pokorný

máme W. R. Schoedel, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Hammadi Codices V,2-5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4 (= Nag Hammadi Studies 11), Leiden 1979, str. 105-149.

máme W.-P. Funk, Die zweite Apokalypse des Jakubs … , TU 119, Berlin 1976.

Schneemelcher, NTA I, 19875, str. 264-275 (W.-P. Funk)

Funk: O dataci kodexu platí přibližně totéž co o NHC V/3 (stejný kodex). Totéž o předpokládaném překladu z řečtiny – byl pořízen ne dříve než v 2. pol. 3. stol. Vnitřní datace z textu není jistá.

Domněnka – 2. stol., snad střed, snad 1. polovina.

Místo původu – vzhledem k významu Jakuba, bratra Páně – snad Syro-Palestina.

Vlastním obsahem spisu je „řeč Jakuba Spravedlivého v Jeruzalémě“, uvedená jako součást písemné zprávy, adresované Jakubovu otci Theudovi. V závěru se vypráví o Jakubově popravě. Cílem textu je podložit Jakubův kult.

331. Apocalypsis Iohannis apocrypha

*Druhé zjevení Janovo (*2ZjJ)

NTAP: „1 Revelation of John“

máme řecký text:

Apocalypsis Iohannis apocrypha

Tischendorf, Apocalypses apocryphae …, Lipsiae 1866, str. 70-93

jen sumář NTA II, 19643, str. 535

u Tischendorfa 23 stránek, vyděl asi dvěma, odhad 10 stránek

vzniklo před 5. stol. (zná Efrém)

ve formě dialogu

popis Antikrista, osud jednotlivce po smrti,

pekelné hrůzy a nebeské radosti

326. Apocalypsis Thomae

*Zjevení Tomášovo (*ZjTm)

Máme latinský text delší verze, který vydal Fr. Wilhelm, in: Deutsche Legenden und Legendare, = Cod. Clm. 4585, v knihovně ETF = IIK2708

Delší verze, ed. M. R. James, JThSt 11, 1910, str. 288-290, rkp. z Verony.

Delší verze, použil ji Bihlmeyer při vydání Cod. Clm. 4563, = Cod. Vatic. Palat. 220.

Delší verze staroanglická, rkp. z Vercelli, 15. stol., zde jako součást 15. sermo, viz angl. M.R.James.

Arménská a hebrejská verze Znamení soudu, in:

M. E. Stone, Signs of the Judgement, Onomastica Sacra and The Generations from Adam, Chico, Calif. 1981 (University of Pennsylvania Armenian Texts and Studies 3)

W. W. Heist, The Fifteen Signs before Doomsday (East Lansing: Michigan State College, 1952)

M. Herbert and M. McNamara, Irish Biblical Apocrypha, Edinburgh 1989, section 29 „The Signs before Doomsday“, 153-159.

De Santos, in: NTA II, 1964, od str. 568

569-572 =4 strany

De Santos, in: NTA II, 1989, str. 675-679

tj. máme německý překlad kratší recenze

De Santos překládal: Cod. Clm. 4563, ed. Bihlmeyer, Rev. Bénéd. 28 (1911), 272-276.

Anglický překlad obou recenzí má M. R. James – my máme ve vydání J. K. Elliott, str. 645-651

De Santos: vznik: asi před 5. stol.

rec. longior,

tři prameny latinské, další staroanglické

první část – znamení soudu – pod vlivem jiných apokalyps, 5. stol. (odkaz na císaře Theodosia)

rec. brevior = druhá část:

a) Cod. Vindob. Palatinus 16, 5. stol. (nejstarší pramen ApThom vůbec!)

b) = Cod. Clm 4563, 11/12.stol..

typicky manichejské pojmy (světlo)

Jediná apokryfní apokalypsa, která – podle Zjevení Janova – člení událostí posledních dnů na sedm dní (srv. sedm pečetí atd. ve Zj). Četné varianty latinských rukopisů –- asi existovaly různé řecké předlohy

327. Apocalypsis Mariae - řecky

*Zjevení Mariino (*ZjMar)

máme: Apocalypsis Mariae, in: M. R. James, Apocrypha anecdota (T&S II,3), 1893, 109-126

sumář NTA II, 19895, str. 627

(výpisky Tischendorf, Apoc.Apocr., XXVII--XXX), zachován také armén., etiop., stsl.

12 stran řec. textu u Jamese

Schneemelcher: snad z 9. stol. (to má asi od Jamese)

závislý na Petrově a Pavlově apokalypse, systematizuje pekelné tresty

63. Quaestiones Bartholomaei

*Otázky Bartolomějovy (*OtBart)

(ale nejde o apokalypsu, ale o rozhovor)

máme:

De Santos, EA, od str. 536 „Evangelio de Bartolome“

když už překládat, tak jenom „otázky“, nikoli umělý celek „otázky“+“koptské fragmenty“ (ty beztak patřily k pilátovskému cyklu)

NTA I, 1987, 424-440 (Schneemelcher: Bartholomäus-evangelium)

a) řecké-latinské-stsl. Otázky Bartolomějovy (Scheidweiler)

b) koptské fragmenty (Schneemelcher – sumáře – navazuje na pašijní příběh, ve stylu Nikodémova evangelia)

- vznik vesměs stěží před 5.-7. stol.

Schneemelcher: testimonia jsou nejasná a pozdní.

a) Die Fragen des Bartholomäus

b) Koptische Bartholomäus-Texte

Paralely s egyptským náboženstvím jsou asi náhodné. Významnější jsou odkazy ke gnózi – materiál shromáždil Bonwetsch, 1897.

NZA III - ?

Pověst o Rekábejských

(„ráj“)

Nejdůležitější dochované verze: etiop, řec, syr.

Charlesworth přeložil syrskou verzi.

Máme řecký text: M. R. James, On the Story of Zosimus, in: Apocrypha Anecdota, T+S 2/3, str. 86-108.

J. H. Charlesworth, in: OTP II, str. 443-461

angl. překlad syrské verze má 12 stran, překlad řecké verze by byl asi o dvě strany delší

1.-4. stol. po Kr.

navazuje na Jeremiáše, 35. kap.

Zósimos na „ostrově blažených“

srv. dále Navigatio sancti Brendani (Brendan – 4./5. stol.)

v řecké verzi je křesťanská interpolace – kap. 19-23 – ta není v angl. překladu v OTP

3. kniha Bárukova

344. Apocalypsis Baruch (graece)

*Zjevení Bárukovo (*ZjBár)

(židovská apokalypsa)

řecká verze (viz James)

stsl. překlad řec. orig. (12 rkp.)

máme: M. R. James, Apocrypha Anecdota II, od 83; str. li-lxxi, 83-102 („Apocalypsis Baruch Tertia Graece“), = BM MS Add. 10073.

angl. překlad (H. E. Gaylord, jr.)

- řecká verze podle Jamesovy edice řecké verze

- stsl. verze podle Gaylordovy edice.

J.-C. Picard, Apocalypsis Baruchi Graece, ed. A.-M. Denis and M. de Jonge, Pseudepigrapha Veteris Testamenti Graece, 2, Leiden 1967

3 (Greek Apocalypse of) Baruch

H. E. Gaylord, jr.

9 angl. stran překladu z řečtiny

a 9 angl. stran překladu ze stsl. (paralel.)

1-3 stol.

5 nebes

není zmínka o Mesiáši

Je sporné, nakolik je dílo křesťanské, jistě zde jsou křesťanské interpolace (kap. 11-16).

Charlesworth: klasická židovská apokalypsa

Argument pro zařazení do naší sbírky: stáří spisu.

4. kniha Bárukova

v řec. verzi „paralipomena Jeremjášova“ (23 rkp.)

v etiop. verzi „paralipomena Bárukova“

Robinson překládal z řec. textu

– nemáme: moderní edice řeckého textu: J. Riaud, Les  Paralipomènes du Prophète Jérémie. Présentation, texte original, traduction et commentaire, CIRHLL 14, Angers 1994.

máme: P. Bogaert, Apocalypse de Baruch, Paris 1969, str. 177-221

nemáme: R. A. Kraft, A. E. Purintun, Paraleipomena Jeremiou, T+T 1, Pseudepigrapha Series 1, Missoula (Mont.) 1972.

B. Violet, Die griechische Baruch-Apokalypse … GCS 18, Leipzig 1910; GCS 32, Lp 1924.

S. E. Robinson, in: OTP II, str. 413-425

Schneemelcher v NTA nemá

1.-2. stol. po Kr.

Popisuje události mezi dobytím Jeruzaléma Babylóňany a ukamenováním Jeremjáše.

Celkem devět kapitol, devátá je křesťanskou interpolací.

Nejde o apokalypsu. Zvěst o Kristu je vložena do úst  ukamenovanému – oživlému Jeremjášovi.

Konečná podoba 4. Bár. závisí na 2. Bárukovi.

332. Apocalypsis Iohannis apocrypha altera

NTAP: „2 Revelation of John“

máme řecký text a francouzský překlad

ed. F. Nau, Revue biblique 11 (1914), str. 209-221

CPG 4755, cf. J. A.de Aldama, Repertorium pseudochrysostomicum (Documents…), Paris 1965, no. 439.

jen sumář NTA II, 19643, str. 535

řecká, mezi 6.-8. stol.

(přisuzovaná Janu Zlatoústému)

333. Mysteria Iohannis

NTAP: „3 Revelation of John“

máme ed. E. A. Wallis Budge, The Mysteries of Saint John the Apostle and* Holy Virgin, in: Coptic Apocrypha in the Dialect of Upper Egypt, London 1913, str. 59-74 (kopt. text, editio princeps), str. 241-257 (angl. překlad)

*slovo „and“ je třeba škrtnout; „John is the Holy Virgin“

sumář: NTA II, 19643, str. 535

sumář: NTA II, 19895, str. 626.

Angl. překlad (Budge) má 17 stran

Budge: sumář na str. xxxii-xli. Rukopis: Brit. Mus. MS. Oriental, No. 7026. V záhlaví se říká, že text byl napsán diakonem Viktorem … [roku 1006].

Schneemelcher: neznámé datum vzniku, nevíme zda se koptský spis zakládá na řeckém originálu

Vzkříšený Kristus přichází na Olivovou horu, za ním jsou přineseni učedníci. Otevírají se nebesa. Jan se odvažuje klást otázky, Kristus ho posílá s cherubem na obhlídku nebes. Rozhovory se týkají uspořádání světa, jak bylo stvořeno obilí, původu vody, svátosti Kristova těla, odkud přichází rosa na zem, jak vypadá Edem a rajský strom, jak to bylo s Adamem a Evou, o Šalomounovi a Ezechiášovi, na čem spočívá nebe a země, je-li lidský život předurčen k dobrému či zlému již v matčině lůně, jak se dělí hvězdy, … Cherub doprovází Jana zpět na Olivovou horu, učedníci se rozcházejí zpět na místa svého misijního působení.

334. Abbaton, angelus mortis

máme E. A. Wallis Budge, Discourse on Abbatôn by Timothy, Archbishop of Alexandria, in: Coptic Martyrdoms in the Dialect of Upper Egypt, London 1914, str. x-xi (sumář), str. 225-249 (text), 474-496 (překlad)

Wallis Budge: Timotheus, patriarcha alexandrijský, zemřel r. 385, uvádí, že opsal legendu z jeruzalémské knihovny založené sv. apoštoly. Kristus na žádost učedníků před vystoupením na nebesa vysvětluje, proč Bůh svěřil vládu nad světem Abbatonovi. Kristus jim vypráví pověst, jak Bůh posílal jednoho anděla za druhým, aby mu donesl trochu země ke stvoření člověka. Všichni andělé se nechali odradit nářkem země, jež namítá, že stvoření člověka způsobí neštěstí. Teprve anděl Mouriel nedbá těchto námitek. Bůh ho potom přejmenuje na Abbatona a učiní ho pánem lidstva. Abbaton je sedmihlavé monstrum, kdo ho uvidí, umírá děsem. Andělé si stěžují, že i oni zahynou děsem, když ho spatří. Potom Bůh Abbatonovi na jeho žádost poskytne možnost proměny, takže těm, jejichž jména jsou zapsána v Knize Života, se zjevuje jako přítel. Za to těm, kteří zemřeli v hříchu, se zjevuje jako monstrum. – Po vyprávění odchází Kristus do nebes.

343. Apocalypsis Danielis (graece)

Zjevení Danielovo (ZjDa)

K. Berger, Die griechische Daniel-Diegese, Studia postbiblica 27, Leiden 1976 (řecký text, něm. překlad, pozn., paral.) = podle Zervose nejlepší dostupná edice.

Zervos překládal z fotokopií rkp. M (Montpellier) a B (Oxford). V edici Istrinově (B) a na něm závislé Bergerově (Montpellier, Oxford) jsou chyby! Zervos na ně upozorňuje v poznámkách ke svému angl. překladu.

G. T. Zervos, in: OTP I, str. 755-770

8 angl. stran

9. stol. (přenesení království z Byzance do Říma, viz 7,14, snad = korunovace Karla Velikého r. 800)

významný pramen pro byzantské dějiny 8. stol., theologicky nevýznamná

kap. 1-7 – byzantsko-arabské války (v kryptických narážkách, jakoby proroctví)

kap. 8-14 – Antikrist, soudný den, příchod Kristův

NZA III – ne

Ezdráš kanonický

ČEP

v LXX se toto jmenuje „druhý Ezdráš“

2. kniha Ezdrášova

- takto se ve Vulgátě jmenuje kanonický Nehemiáš

- takto se někdy jmenují první dvě kapitoly ze 4Ezd, jinak též „pátý Ezdráš“,

3. kniha Ezdrášova (3Ezd)

Z. Soušek, in: KTM II, str. 179-207

ČEP nemá, kniha nekanonická

v LXX se toto jmenuje „první Ezdráš“

kompilát, obsahuje též překlad pasáží z 2Par a z kanonického Ezdráše

4. kniha Ezdrášova (4Ezd)

Z. Soušek, in: KTM II, str. 208-263

latinská apokalypsa, součást Vulgáty (není v Septuagintě)

B. M. Metzger, The Fourth Book of Ezra With the Four Additional Chapters, in: OTP I, str. 516-559.

konec 1. stol. po Kr.

318. Libri V et VI Esdrae

5. Ezdrášova (5Ezd)

6. Ezdrášova (6Ezd)

 celý 4Ezd je v KTM (ale srv. Ascensio Isaiae)

Z. Soušek, in: v KTM II jakožto součást 4Ezd, podle Vulg., některé přídavky ze starosl. překl.

5Ezd

Libri V et VI Esdrae

dochováno latinsky (Vulgáta)

malý řecký frgm. (Oxy) z 15. kap.

5Ezd = 4Ezd 1-2

6Ezd = 4Ezd 15-16

Das fünfte und sechste Buch Esra

NTA II, 1964, 488–498 =11

NTA II, 1989, str. 581-590 (Duensing, De Santos)

!! grafický přehled ezdrášovské nomenklatury: Charlesworth, OTP I, str. 516.

Duensing+Santos: V. Ezdráš sepsán asi kolem r. 200, VI. Ezdráš  - 3. stol.?

(Ezdrášovy předpovědi)

Tři latinské rkp., nejstarší z 9. stol. (přel. Fiensy pro OTP). Palat. Lat. 1449, fol. 119v-120 (ed. G. Mercati, Note die ltteratura biblica e cristiana antica. Studi e Testi 5, Roma 1901

Latina je patrně původním jazykem (doklady pro řecký či semitský původ textu nejsou).

Revelation of Ezra, D. A. Fiensy, in: OTP I, str. 601-603

Schneemelcher, NTA II, 1989 – zdá se, že o tomto spise zde není vůbec nic (jenom o Ezdrášovi V+VI).

před 9. stol., kalandologion

1 stránka, seznam 7 dnů v týdnu (horoskop?)

Ezdráš jako astrologická postava. Existuje řada dalších astrologických textů, které se na E. odvolávají (viz Fiensy in OTP, I, str. 602 – odkaz na Tischendorfa aj.)

Podobá se spisu Treatise of Shem.

Bude-li prvním dnem ledna neděle – bude rok vypadat tak a tak; bude-li to pondělí … úterý … atd.

315. Ascensio Isaiae

sice to sem patří, ale už je to v KTM

Mučednictví Izajášovo (MIz  = kap. I-V); Vidění Izajášovo (*VIz = kap. VI-XI)

M. Jeřábek – Z. Soušek, in: KTM II, str. 153–178, překlad podle R. H. Charlese, podle etiop. textu

Text etiopský: C. F. A. Dillmann, Leipzig 1877 – v knihovně ETF nemáme.

Český překlad pořízen na základě etiopského textu z edice R. H. Charlese. K řec. a lat. textu přihlédnuto jen na několika místech, ke staroslověnskému překladu přihlédnuto nebylo.

R. H. Charles, The Ascension of Isaiah, translated from the Ethiopic version, London 1900, s verzemi řeckou, latinskými a staroslověnskou – v lat. překl.)

J. Flemming – H. Duensing, Die Himmelfahrt des Jesaja, in: NTA II, 1964, 454–468 =14 stránek

C. Detlef G. Müller, in: NTA II, 1989, 547-562

M. A. Knibb, Martyrdom and Ascension of Isaiah, in: OTP II, str. 143-176.

redakční sjednocení obou částí snad ve 3.-4. stol. po Kr.

dochováno celé etiopsky,

fragmenty řecké, latinské, koptské, staroslověnské

Pasáž v kap. III,13-IV,22 se někdy nazývá „Testament of Ezekiah“, je to křesťanská vsuvka.

E. Norelli, L’ „Ascensio Isaiae“ come apocrifo cristiano, in: ANRW II,26 - ?

319. Oracula Sibyllina, III-V

P. Pokorný, in: KTM I, str. 296-356

III. kniha překládána podle Nikiprowetzkého,

IV.-V. kniha podle Geffckena

Zjevení Abrahamovo

V. Kajlík, in: KTM III, str. 61-85

Staroslověnsky „Knihy Zjevení Abrahamovi“.

Dochovaná stsl. verze (nikoli původní stsl. překlad) je z rkp. z 14.-17. stol.

Nelze vyloučit přímý překlad z hebrejštiny.

Apocalypse of Abraham, přel. R. Rubinkiewicz, OTP I, str. 681-705

inspirováno zničením Jeruzaléma r. 70

„midraš“ ke Gn 15

kap. 1-8 – kritika modlářství

kap. 9-32 – vlastní apokalypsa

křesťanské interpolace v kap. 7, 23, 17, 29

Nanebevzetí Mojžíšovo

J. Šimandl, in: KTM III, str. 136-151

Dochováno pouze latinsky; chybí třetina, ne-li polovina textu.

Dochovala se jen první část, nazývaná též Závěť Mojžíšova. Vlastní nanebevzetí tu popsáno není.

Mánek: „Mojžíšova jízda do nebes“.

Testament of Moses, přel. J. Priest, in: OTP I, str. 919-934

1. stol. po Kr.

Mojžíšova řeč na rozloučeno, svěřená Jozuovi. Předvídá dobytí země atd. až po Makabejské, zánik světa atd.

Originální je myšlenka, že Bůh stvořil svět kvůli svému lidu (1,12), srv. 4Ezd a Bár.

Život Adama a Evy

J. Šimandl, in: KTM II, od 343

dochováno latinsky

je to adaptace řeckého textu označovaného jako Apokalypsa Mojžíšova

Life of Adam and Eve, přel. M. D. Johnson, in: OTP II, str. 249-295

1. stol. po Kr.

Johnson: Greek text = ApMos, Latin text = Vita (paralelní angl. překlad obou verzí)

Adam – arménské apokryfy

máme německý překlad: E. Preuschen, Die apokryphen gnostischen Adamschriften, Giessen 1900. Obsahuje spisy.

1. Leben des Adam und der Eva (str. 6-24)

2. Der Tod Adams (str. 24-26)

3. Erzählung von der Erschaffung und dem Sündenfall des Adam (str. 27-30)

4. Erzählung von der Austreibung des Adam und der Eva (str. 31-33)

5. Erzählung von den Söhnen Adams, Abel und Kain (str. 33-36)

6. Über das Evangelium von Seth (str. 36-40)

7. Erzählung von der Busse des Adam und der Eva, der Protoplasten, wie sie sie leisteten  (str. 41-46)

8. Worte des Adam zu Seth (str. 46-47)

II. Abhandlungen (o šétovcích, gnózi aj., str. 47-90)

Nezkoumal jsem, do jaké míry jsou tyto texty příbuzné s Životem Adamem a Evy (KTM II) aj.

Jsou tu ovšem křesťanské interpolace, např. v č. 7, str. 45-46: Nóach zachránil kosti Adama a Evy v arše. Předal je Šémovi. Ten zakopal Eviny kosti pod svým domem, do jeskyně, která je v Betlémě. A tam se později nad Eviným hrobem narodil Kristus. Adamovy kosti uložil Šém na kopci Golgota, kde byl potom Kristus ukřižován Židy nad hlavou Adamovou.

Zjevení Adamovo, NHC V/5

NHC V/5

G. Macrae, in: OTP I, str. 707-719, 8 angl. stran

původní spis snad z 1.-2. stol. (primitivní gnóze)

kodex z 2. pol. 4. stol. po Kr.

Adamova „závěť“ – vyprávění o vyhnání z ráje, parafráze starozákonní biblické dějepravy. Bůh stvořitel (nazýván posměšně také „Sakla“) je nepřítelem Šétovy rasy. Nebeské bytosti lidem pomáhají, v třetí části je to „osvěcující moudrý“, který je pronásledován mocnostmi. Třináct „království“ ho nezná, ale znají ho osvícení, Šétova rasa, gnostikové.

Hovoří se o křtu, ale není zřejmé, je-li to křesťanský křest. Může jít o polemiku mezi Židy a gnostiky.

Navazuje na Genesis (ne na jinou knihu ze SZ), ale ne výslovně. Nepřímo i na postavu trpícího služebníka v Iz. Nelze doložit souvislost s NZ.

Obsah se podobá učení sekty archontiků, o nichž referuje Epifanios (panar. 40).

Závěti 12 patriar. (ZPatr)

J. Heller, in: KTM I, str. 202-289

H. C. Kee, in: OTP I, 775-828

Závěť Šalomounova (*ZŠal)

dochována řecky, což byl asi původní jazyk tohoto spisu v této podobě (podobá se nz. koiné).

řada rukopisů.

Testament of Solomon, přel. D. C. Duling, in: OTP I, str. 935-987, angl. překlad má 28 stran !

1.-3. stol. po Kr.

hagadická lidová povídka o stavbě Šalomounova chrámu, obsahující magické, astrologické, angelologické, démonologické a léčitelské motivy.

… v textu patrně nejsou žádné křesťanské motivy

Závěť Jóbova (*ZJb)

4 řecké rkp., 1 stsl., 1 neúplná koptská verze, řečtina patrně původním jazykem

zřetelná závislost na LXX

R. P. Spittler, in: OTP I, 829-868

Chvála vytrvalosti a pokory (hypomoné).

Ve srovnání s kanonickou knihou Jóbovou například výrazně rozšiřuje řeč Jóbovy manželky. Podobně i Septuaginta rozvádí tuto řeč (v hebrejském textu jen dvě věty) do celého odstavce.

Autor z prostředí židovské sekty therapeutů (Egypt)? diskutuje se též o vztahu k esejcům.

Odměna ctnosti. Obrazoborectví. Andělé. Dvojí svět – tento pomíjivý a pravý „horní“. Významná role žen v příběhu. Popis pohřbu Jóba i jeho ženy. - Svědectví o rozmanité zbožnosti helénistického židovstva.

Aristeas

J. Farský, in: KTM I, str. 19-77

První Henoch (1Hen, etiopský)

Z. Poláček, in: KTM I, 78-184

1. Henoch vcelku dochován etiopsky, fragmentárně i řecky

1 (Ethiopic Apocalypse of) Henoch

E. Isaac, OTP I, str. 5-90

2. stol. př. Kr. – 1. stol. po Kr.

židovské prostředí, bez křesťanských prvků

Druhý Henoch (2Hen, staroslověnský)

R. Jakovljevič aj., in: KTM I, 185-201

2. Henoch, staroslověnský

delší verze (68 kap.)

kratší verze (23 oddílů)

2 (Slavonic Apocalypse of) Henoch

F. I. Andersen, OTP I, str.

chybí mesiášské narážky, rozvinutá angelologie, mravní, sociální požadavky

Třetí Henoch (*3Hen, hebrejský)

(bez výrazných křesťanských motivů)

hebrejsky, redundantní

jiný název: Seper Hekalot („Kniha Paláců“) nebo „Kniha Rabbiho Ishmaela“.

Možné závislosti na nz. motivech:

- hereze Kolosenských (o andělech, Ko 2,8.18 aj.)

- Pavel v ráji (2K 12)

- Kniha Zjevení – popis trůnu ve 4. kap. je na Merkaba nezávislý, jde o harmonizaci sz. motivů (Ez 1, Da 7, Iz 6)

- Boží „dům“ a „pokoje“ (Jan 14,1) ?

- „rodiny“ ? (Ef 3,14)

3 (Hebrew Apocalypse of) Henoch

P. Alexander, OTP I, str. 223-302

5.-6. stol. po Kr.

Hlavní osobou je R. Ishmael.

Čtyři hlavní části. Kombinace různých tradic.

Souvisí s mystickou literaturou typu Berešit a Merkaba.

Otázka vztahu k Talmudu.

Ve srovnání s apokalyptikou – texty typu Merkaba se soustředí na nebeská mystéria a popis Božího trůnu, nikoli na eschatologické otázky (poslední soud, vzkříšení mrtvých, nastolení Mesiášova království a budoucího světa)

Další vlivy textu:

. synagogální liturgie

- mystická teologie Haside Aškenaz

- španělská kabala

Žalmy Šalomounovy (ŽŠal)

J. Mrázek, in: KTM I, 357-382

dochovány řecky (LXX) a částečně syrsky

R. B. Wright, in: OTP II, str. 639-670

1. stol. př. Kr.

mesiášské ŽŠal 17-18

Jubilea

J. Heller, in: KTM II, str. 15-152

Dochován etiopský překlad, patrně z řeckého překladu hebrejského znění.

Dochovány zlomky původního hebrejského znění z Kumránu (1Q).

Dochovány zlomky latinského překladu z řečtiny (Ceriani).

O. S. Wintermute, in: OTP II, str. 35-142

bývá též nazývána „Malá Genesis“ nebo „Apok. Mojžíš.“

1. kniha Bárukova (deuterokanon.)

ČEP

2. kniha Bárukova (2Bár, apokalypsa, syrská)

(židovská, v KTM)

S. Segert, in: KTM II, str. 264-335

2 (Syriac Apocalypse of) Baruch

A. F. J. Klijn, in: OTP I, str. 615-652

poč. 2. stol. po Kr.

Segert (KTM): mezi křesťany nebyl tento spis příliš oblíbený, patrně pro jeho silný důraz na židovský Zákon

Jákobova modlitba

P. Pokorný, in: KTM II, str. 336-342

magické invokace

3. Makabejská

Z. Soušek, in: KTM III, str. 15-33

4.  Makabejská

Z. Soušek, in: KTM III, str. 34-60

Modlitba Menašeho

Z. Soušek, in: KTM III, str. 152-155

Ódy Šalomounovy

S. Segert, in: KTM III, str. 156-201

Syrské žalmy

S. Segert, in: KTM III, str. 202-209

Josef a Asenat

L. Kopecká, in: KTM III, str. 210-236

*Pseudo-Ezechiel

pět fragmentů, řecký delší z z Epifania

podobný fragment existuje v Babylónském talmudu

Apocryphon of Ezekiel

J. R. Mueller – S. E. Robinson

OTP I, str. 487-495

1.stol.př.- 1. stol. po Kr.

anekdota o chromém a slepém zloději, s morálním ponaučením o jejich společné odpovědnosti (duše a tělo budou spojeny v soudném dni)

spíše židovský spis, nikoli křesťanská  apokalypsa

*Kniha Šémova

(astrologický, nikoli apok. text)

dochováno v syrském rkp. z 15. stol., ed.  J. H. Charlesworth

Treatise of Shem, in: OTP I, 473-486

1. stol. př. Kr.,

„calendologium“ (podle 12 znamení zvěrokruhu)

Spis je nazván podla Šéma, syna Nóachova, ten však ve spisu aktivně nevystupuje.

Pseudo-Filón

dochováno latinsky, pův. hebrejsky (nebo řecky?)

D. J. Harrington, in: OTP II, str. 297-377

1. stol. po Kr.

biblická „dějeprava“, Liber Antiquitatum Biblicarum, od Adama po Davida, převyprávění

*Životy proroků

především řecky, dochovány další verze (syr, etiop, lat, armén)

D. R. A. Hare, in: OTP II, str. 379-399

o jednotlivých prorocích - jména, původ, příčina a způsob smrti, místo pohřbu

Iz, Jr, Ez, Da,Oz, Mi, Am, Joel, Abd, Jn, Nah, Abk, Sof, Ag, Zach, Mal, - Nátan, Achijáš, Jóad, Azariáš, Elijáš, Elíša, Zachariáš (syn Jehójadův)

*Jannés a Jambrés

angl. překlad OTP:

Pap. Chester Beatty XVI

Pap. Vindob. G 29456v (frg. A)

Brit. Lib. Cotton, Tiberius B.V., fol. 87

A. Pietersma – R. T. Lutz, in: OTP II, str. 427-442

1.-3. stol. po Kr.

fragmentární

Žebřík Jákobův (jiný než ten, o němž se zmiňuje Epifanios, panar. 30,16,7, tj. „anabathmoi Iakobu“)

recenze A (3 rkp. S, R, U), recenze B (13 rkp.)

círk.-stsl. překlad z cyrilo-metodějské doby (863-867)

předloha patrně řecká (kromě kap. 7)

H. G. Lunt - angl. překlad – eklektický, především podle rkp. S

zachováno fragmentárně ve „Slavonic Tolkovaja Paleja“, antisemitsky laděné parafrázi SZ

samostatná sedmá kapitola, bez vnitřní souvislosti, obsahuje proroctví o narození a ukřižování Krista, patrně připojena stsl. editorem

H. G. Lunt, Ladder of Jacob, in: OTP II, str. 401-411.

týká se Jákobova snu, Gn 28,11-22

Bůh je vládcem světa

andělé

Hlas jako bytost

náznaky polemiky proti astrologii (slunce, hvězdy jsou kontrolovány Bohem, nejsou to bohové)

dvě hlavní tendence:

- přehled sz. historie,

- kritika židovských vykladačů (k tomu stačily stručné poznámky, věty, s výjimkou delší kap. 7)

7. kap. převzata z jiného círk.-stsl. spisu („výklad událostí v Persii“), z oddílu zvaného též „vyprávění Afroditianovo / o Afroditianovi“) – viz Bratke, Das sogenannte Religionsgespräch… TU.NF 4.3a (1899)

Rozruch mezi modlami v Persii přiměl mágy, aby odešli hledat Marii a Josefa v Betlémě … narození JK … vraždění nemluvňátek.

Oddíl přidán až ke stsl. verzi, nikoli k řeckému originálu.

*Proroctví Eldada a Modada,

je dochovaný jediný fragment – citace v Pastýři Hermovi – jedna věta

podle Numeri 11,26-29

*Příběh Josefův

dochováno jen několik fragmentů

G. T. Zervos, History of Joseph, in: OTP II, str. 467-475

1.-4. stol. po Kr.

zřejmě židovský midraš k příběhu o Josefovi

328. Apocalypsis Mariae syriaca,

329. Apocalypsis Mariae arabica

Geerard, Clavis: etiopská verze je prý rozvinutím motivů z řecké Apokalypsy Pavlovy, kap. 13-44

srv. č. 123 -syrské Libri VI de dormitione B.V.Mariae

Tato syrská apokalypsa tvoří pátou a šestou knihu tohoto syrského spisu. V syrské verzi je tedy spojeno vyprávění o smrti Panny Marie a o jejím zjevení.

Stejně tak v arabské verzi.

Nikoli však v etiopské verzi - tam je apokalypsa jako zvláštní spis

330. Apocalypsis Mariae aethiopica

etiopská Apocalypsis, lat. překlad M. Chaine, 1909 – xerox na ETF

sumář NTA II, 19643, str. 535

V NTA II, 19895 navíc pouze: srv. Erbetta, III, str. 455--470.

V Chainově latinském překladu = 24 stran.

Schneemelcher: nejdříve v 7. stol., možná později

„Apokalypsa Panny Marie nebyla ještě přeložena do moderního západního jazyka.“ - tvrdí A. Y. Collins, Early Christian Apocalyptic Literature, in: ANRW II,25/6, 1988, str. 4698, 4706.

316. Ascensio Isaiae - legenda graeca

O. von Gebhardt, Die Ascensio Isaiae als Heiligenlegende, in: Zeitschrift für wissenschaftliche Theologie 21, 1878, str. 341-353 (Jena etc.)

tento časopis však asi není běžně k dispozici

A.-M. Denis, Pseudepigrapha Veteris Testamenti graece, 3, Leiden 1970, str. 105-110, 113-114 (ne celé)

R. H. Charles i A.-M. Denis ji uvádějí ve výběru (Charles vynechává 4. kap.).

jedná se o řecké přepracování pseudepigrafu, ve formě řecké hagiografické legendy

snad je to spis, který se připisuje Janu Zlatoústému (CPG 5038 „Laudatio Isaiae prophetae, inc. Tés Ierúsalém kai Ésaiás ho megalofónotatos profétés gennéma, thremma kai paideuma.“ BHG 958g

311. Epistula e caelo missa de servanda dominica

máme:

De Santos, od str. 670, řecky

Jiroušková: Vyskytuje se často na středověkých rkp. v souvislosti s Visio sancti Pauli, dochází ke konfúzím. – Zařadit informaci či sumář do úvodu ke Zjevení Pavlově??

NTA II, 1964, str. 401 jen krátký odkaz na Otera

asi ze 6. stol.

Kristův dopis věřícím, aby světili neděli. Nalezen v Římě, v chrámě, visící ve vzduchu. Asi 9 půl stránek u De Santose.

Apocalypsis Stephani

Migne, PL 41, 805-815

NTA II, 1989, 627 informace

Zmíněno v Decr. Gelasianum – jde o nedorozumění, v PL je zpráva o „odhalení“ ostatků mučedníka Štěpána.

(Otázky Ezdrášovy)

Verze A (benátský rkp.), dochovaná arménsky.

Verze B (součást arménského Menologia = Životopisů svatých), je také arménská. Je kratší než verze A, ale uvádí jiné detaily.

V arménské tradici je značně rozšířen i 4Ezd.

Questions of Ezra, M. E. Stone, in: OTP I, str. 591-599, = 4 str. angl. překladu

Schneemelcher, NTA II, 1989 – zdá se, že o tomto spise zde není vůbec nic (jenom o Ezdrášovi V+VI).

Datum neznámé, podobá se řecké apokalypse Ezd.

Co čeká po smrti duše spravedlivých, a co duše hříšníků? Sedm stupňů vedoucích k Božímu trůnu (bizarní popis, srv. 4Ezd 7,91-98).

O přímluvných modlitbách za hříšníky, uvězněné Satanem. V této souvislosti je zmíněn Kristus – byl za nás obětován na kříži a osvobodil naše duše na šest věků od Satana. … Výzva k modlitbě za mrtvé, která má trvat po čtyřicet dní.

Další zmínka o Kristu – v recenzi B – až zazní zvuk trouby, budou duše osvobozeny od Satana, sestoupí a spojí se se svým tělem, jež bude mezitím obnoveno z prachu. Potom předstoupí před Krista, který přijde soudit.

Myšlenka naší velké síly, NHC VI/4 (36,1-48,15)

Máme: F. Wisse – F. E. Williams, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Hammadi Codices V,2-5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4 (= Nag Hammadi Studies 11), Leiden 1979, str. 291-323.

Wisse-Williams: „křesťansko-gnostická apk. anebo křesťanská apk. s gnostickými prvky“

M. Krause, in: Die literarischen Gattungen der Apokalypsen von Nag Hammadi, in: Apocalypticism in the Mediterranean World and the Near East … , str. 621-637, zvl. 632:.

Kritéria apokalyptičnosti:

1. pseudonymita? - ano

2. vidění či audience? – ne

číselné spekulace? – ano

3. přehledy dějin? – ano, tři eóny (ale srv. Pokorný – schéma dvou věků) -

1) tělesný Nóachův, 2) duchovní spasitelův (Ježíšův?), 3) přicházející. Poukazy na makabejské povstání? nebo na židovskou válku?

Závěr: apokalypsa – ano.

Parafráze Semova, NHC VII/1 (1,1-49,9)

M. Krause, Die Paraphrase des Sêem, apud F. Altheim – R. Stiehl, Christentum am Roten Meer, 2. Bd., Berlin-New York 1973, str. 2-105 (index str. 200-229). – text a překlad - nemáme

Pokorný: gnostický alegorický výklad knihy 1. kapitoly Gn … systém Setovců v málo pokřesťanštělém stavu

O původu světa, NHC II/5 (závěr)

Krause – závěr tohoto traktátu je apokalyptický.

Pokorný – křesťanské motivy tvoří jen tenkou slupku. 3. stol.

Asklépios, NHC VI/8

Součást delšího spisu známého z latinského překladu jako Asclepius. Z řec. orig. jen jeden frg. u Lactantia.

Assmann, Griffiths – smutné proroctví o zániku Egypta

Protennoia ve třech tvarech, NHC XIII/1

NHC XIII,35,1-50,24

Pokorný: tři oddíly podle tří osob gnostické Trojice … navazuje na Tajnou knihu Janovu … v podstatě nedotčený křesťanstvím

Krause: na str. 43,4-44,29 se popisuje konec světa, podle Turnera jsou tu paralely k synoptické malé apokalypse (Mk 13) a k 1. Kor. 15.

345. Apocalypsis Sophoniae

O. S. Wintermute, in: OTP I, str. 497-515

1. před – 1. po Kr.

Téměř žádný křesťanský prvek.

achm., sahid.

Žalm Naasejských

NTA II, 1964, str. 575-576

století??

krátká báseň, pohanská + jméno “Ježíš“

Gamalielovo evangelium

sumář NTA II, 1989, str. 441-442

Zmínky o něm se vyskytují v souvislosti s Bartolomějovými otázkami (Clavis 63). Je to původní koptská tvorba, zřejmě inspirovaná Nikodémovým evangeliem, dochovaná jako volná součást koptské homilie Mariin nářek – viz NTA I, 1987, 441-442. Gamalielovo evangelium nemá nic společného s apokalypsami, patřilo spíše do NZA I)