Frater Colda / Bratr Kolda
|
||
|
Ex altissimo illustrum Boemie regum sanguine oriunde domine Cunegundi, excellentissimi domini Ottacari, quondam regis Boemie, filie, | |
|
monasterii sancti Georgii in castro Pragensi abbatisse
ordinis sancti Benedicti, frater Colda, ordinis predicatorum minimus,
oracionum suffragia humilium cum desiderio complacendi. Quia teste beato Iob milicia est vita hominis super terram, quamdiu in hac lacrimarum valle vivimus, contra graves insultus demonum militamus; et quia inprovidus miles fore dinoscitur, qui bellum inermis ingreditur, consuluit Apostolus ad Ephesios, ut unusquisque fidelium ad pugnam sollicitus armis spiritalibus induatur, "Induite," inquiens, "vos armaturam Dei, ut possitis stare adversus insidias dyaboli", ac si aperte dicat: "Si vultis adversus sathanam victoriose confligere, oportet armis spiritalibus vos armare." Vos ergo, que femineo pectori virilem inserendo animum in hac pugna cottidie viriliter confligitis, ad arma passionis Dominice prudenti usa consilio convolatis, ut tanto adversarium vincatis securius, quanto forciorum armaturarum affuerit Vobis usus. Vestre quapropter ingenuitatis celsitudo parvitatis mee ingeniolum flagitavit, quatinus passionis Cristi misterium in brevi parabola sub militis metaphora concluderem, quam postmodum exponendo mystice devocius et apercius enodarem. In qua insuper narracione arma redempcionis nostre, que papa Innocencius explicavit, inducerem et Scripture sacre auctoritatibus confirmarem. Opus certe difficile et obtrectatorum latratibus patens, qui nichil noverunt aliud, nisi de bonorum laudabilibus factis et sentenciis detractare. Memor igitur honoris eximii et quamplurium beneficiorum in serenissimi domini Wenceslay, Boemie quondam regis, sancte recordacionis fratris Vestri, palacio perceptorum fateor, quod eciam usque ad mortem exsequi cupio, quicquid a quocumque ex illius sanguine generoso michi fuerit imperatum. Precipue tamen Vestre benignitatis erga me inmeritum flexus benivolencia et precibus, que michi preceptum esse debent, ob regalis dignitatis excellenciam inclinatus, agressus sum in hoc triduo opusculum, in quo Vestris beneplacitis desudarem. In eo igitur opere si quid occurrerit placitum, Deo, largitori graciarum omnium, tribuatur. Si quid vero minus recte dicitur, mee insufficiencie totaliter ascribatur. Premisi autem huic opusculo prefaciunculam, in hoc beati Ieronimi vestigia imitatus, qui singulis operibus suis singulos annotare prologos consuevit. Ex quo duplex certe consurgit utilitas, dum et materia operis in prologo brevi sermone depingitur et nomen illius, ad cuius instanciam opus cuditur, eterne memorie commendatur. Valeat Vestre generositatis ingenuitas in eternum et cui honus laboris inponitis, sanctarum oracionum clipeis contra adversariorum iacula devocius et salubrius muniatis. Datum Prage anno Domini millesimo trecentesimo duodecimo, sexto Kalendas Septembris. |
abatyši kláštera svatého Jiří řádu svatého Benedikta na Pražském hradě,
věnuje bratr Kolda, nejnepatrnější člen kazatelského řádu, přispění svých
pokorných modliteb s touhou zalíbit se. Protože podle svědectví blaženého Joba je pozemský život člověka vojenskou službou, pokud žijeme v tomto slzavém údolí, bojujeme proti mocným útokům ďáblů; a protože je zřejmé, že je neprozíravý voják, který jde do boje beze zbraně, vyslovil apoštol v listě k Efezským radu, aby se každý z věrných chystající se do bitvy oděl duchovními zbraněmi. "Oblecte," praví, "boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům," jako by otevřeně říkal: "Chcete-li se vítězně utkat se satanem, musíte se ozbrojit duchovními zbraněmi." Vy tedy, která se s mužným duchem v ženské hrudi v této bitvě každodenně mužně utkáváte, se utíkáte podle moudré rady de zbraním utrpení Páně, abyste tím spolehlivěji zvítězila nad nepřítelem, čím mocnější zbroje budete moci použít. Proto požádala Vaše urozená výsost mne bezvýznamného, jehož nadání je nepatrné, abych shrnul tajemství Kristova utrpení v krátkém podobenství přirovnáním k rytíři a to abych pak v mystickém výkladu zbožně a zřetelně objasnil. Nadto abych v tom vyprávění uvedl zbraně našeho vykoupení, které vysvětlil papež Inocenc, a abych je doložil výroky Písma svatého. Dílo zajisté nesnadné a vystavené hlasitým výpadům závistníků, kteří neznají nic jiného než zlehčovat chvályhodné skutky a úmysly dobrých lidí. Pamětliv tedy vynikající pocty a četných dobrodiní, kterých se mi dostalo v paláci nejjasnějšího pana Václava, kdysi českého krále, Vašeho bratra svaté paměti, vyznávám, že až do smrti toužím plnit, cokoli by mi kdokoli z oné vznešené krve poručil. Zejména však pohnut laskavostí Vaší dobrotivosti vůči mně nehodnému a prosbami, které mi musejí být příkazem, nakloněn tomu pro výjimečnost královské důstojnosti, přistoupil jsem v těchto třech dnech k napsání dílka, v němž bych s vynaložením všech svých sil vyhověl Vašim přáním. Jestliže se tedy v té práci vyskytne něco zdařilého, budiž to přičteno Bohu, štědrému dárci všech milostí. Je-li však něco pověděno méně správně, budiž to cele připsáno mé nedostatečnosti. Předeslal jsem pak tomuto dílku krátkou předmluvu podle vzoru svatého Jeronýma, který každé své dílo obvykle uváděl zvláštním prologem. Z toho plyne zajisté dvojí užitek že se totiž v prologu jednak stručně naznačí námět díla, jednak se navěky zaznamená jméno toho, na jehož naléhání dílo vzniká. Nechť žije věčně Vaše vznešená urozenost. Toho, jemuž ukládáte břemeno práce, chraňte zvláště zbožně a prospěšně štíty svatých modliteb proti střelám nepřátel. Dáno v Praze léta Páně tisícího třístého dvanáctého, dne 27. srpna. |
|
Tytulus
|
Nadpis
|
|
Hic est clipeus, arma et insignia invictissimi militis, qui cognominatus est Victor cum quinque vulneribus, fultus lancea docoratusque corona. | | Toto jest štít, zbroj a odznaky zcela nepřemožitelného rytíře, který se nazývá Vítěz s pěti ranami, opřený o kopí a ozdobený korunou. | | |
Parabola
|
![]() |
Podobenství |
Homo quidam nobilis decore cuiusdam virginis captus sibi eam arra prestita desponsavit. Set antequam ipsam in thalamum traduceret nupciarum, latro degener desponsatam illam decipiens constupravit, quam mox duris constringens funibus in carcerem tenebrosum posuit et, ne sponsum de cetero aspiceret, crudeliter excecavit. Tandem miles ille nobilis, ex regali ortus prosapia, dilectionis sue erga sponsam non inmemor, in regionem longinquam profectus est, ut dilectam, quam perdiderat, memor fidei sue inquireret, si ipsam forsitan alicubi inveniret. Unde ob eius amorem triginta duobus annis in exilio degens in laboribus et erumpnis plurimis vixit diversisque et magnificis conflictacionibus amicam suam, que perierat, inquisivit. In bellis autem et occursibus variis armorum instrumentis usus est, ut vigorosius eriperet, pro cuius amore fervens victoriosius decertaret. Dumque preliorum diversis conflictibus huc illucque circumducitur, tandem ad ymum descendens carcerem sponsam, quam perdiderat, vinctam in tenebris reperit. Quam mox absolutam vinculis eduxit et glorie pristine reddidit regnique sui participem secum fecit. Explicit parabola. | Jeden člověk vznešeného rodu, uchvácen krásou kterési panny, si ji zasnoubil zásnubním darem. Dříve však než ji uvedl do svatebního lože, zvrhlý lotr onu snoubenku oklamal a zprznil, nato ji spoutal tvrdými provazy, uvrhl do temného žaláře a krutě oslepil, aby už napříště snoubence nespatřila. Konečně se onen urozený rytíř pocházející z královského rodu, nezapomínaje na svou lásku ke snoubence, vydal do daleké země, aby hledal, pamětliv svého daného slova, milovanou dívku, zda by ji snad někde nalezl. Tak strávil pro lásku k ní třicet dvě léta ve vyhnanství, žil v námahách a přečetných útrapách a pátral v různých a slavných bojích po přítelkyni, která zmizela. V půtkách a utkáních pak užil různých druhů zranění, aby co největší mocí osvobodil tu, pro kterou z horoucí lásky vítězně bojoval. Když jej tak různá střetnutí a boje přiváděly tam i onam, sestoupil posléze do nejhlubšího žaláře a v temnotách nalezl spoutanou snoubenku, kterou ztratil. Zbavil ji pout, vyvedl ven, navrátil v dřívější slávu a učinil ji účastnou svého království. Končí podobenství. | |
webdesign petr šourek
2003 |