Cristanni De sanguinis minucione

Cristannus de Prachaticz/ Křišťan z Prachatic
De sanguinis minucione/ O pouštění krve

O ČTVRTÉM BODU, TOTIŽ KOMU MÁ BÝT PROVÁDĚNA FLEBOTOMIE A KOMU NE. Poté, co byl probrán způsob a doba pouštění krve, je třeba dále pojednat o čtvrtém předeslaném bodu, totiž komu má být flebotomie prováděna a komu ne.
Je třeba vědět, že je mnoho okolností, které nedovolují otevírání žil.

Za prvé dětský věk kvůli malé síle a snadnému ochabnutí těla. A tak se podle Galéna /1/ u dětí před desátým nebo třináctým rokem otevírání žil nedovoluje.

Secundo senes non sunt fleobotomandi, ne incidant in syncopim, in qua fit ablacio sensus et motus in toto corpore vel secundum maiorem partem, quia per fleobotomiam cum sanguine evacuantur spiritus, quibus efficitur motus et sensus. Sed est notandum, quod duplices sunt senes. Quidam dicuntur senes a senectute et hii sunt infra 60 annos et hii usque sexagesimum annum possunt fleobotomari, alii sunt senes a senio, ut sunt decrepiti, et sunt ultra 60 annos; hiis prohibetur minucio sanguinis, nisi virtus in eis esset fortis.

Tercio quod rari et extenuati corpore non sunt fleobotomandi. Et dicitur rarum corpus, quod est porosum, id est multum apertum, et quod cito patitur a calore vel frigore, quia per istos poros nimium apertos exalatur calidum naturale et humidum radicale et per fleobotomiam eadem evacuantur. Igitur tales a fleobotomia sunt prohibendi, quia in calore naturali et humido radicali consistit vita.

Quarto debili existente virtute non debet fieri fleobotomia. Et est triplex virtus: Vitalis, que est in corde, animalis, que est in cerebro, et nutritiva, que est in stomacho et epate. Hiis itaque tribus virtutibus vel aliqua ex eis debilitata prohibetur fleobotomia, quia ipsa est evacuacio fortis et universalis et sanguis, qui est thezaurus vite, evacuatus induceret ad periculum mortis.
Ex hoc eciam sequitur, quod de facili incurrentes sincopim, ut quedam mulieres, quamvis sunt iuvenes, ex eadem causa non sunt fleobotomande. Sunt eciam homines, qui ex aspeccione sanguinis statim debilitantur vel sincopisant. Hii si minuere volunt, aspiciant prius sanguinem aliorum minuencium. Et cum sibi vena incidi debet, avertat visum, et fleobotomator tangat venam digito, ac si venam vellet aperire, et consideret, si debilitatur, et si non, tunc tangat ferro venam et non permittat sanguinem statim intueri, ne territus sincopiset.

1. Galénos uvádí ve svých pojednáních týkajících se flebotomie, že u dětí se nemá provádět flebotomie až do 14. roku věku.

2. Averroes (Ibn Rušd), arabský filozof a lékař (1126-1192), proslul svými komentáři k Aristotelovi a Platónovi. Z oboru medicíny je jeho hlavním dílem Kitáb al-Kullíját, který byl přeložen do latiny v pol. 13. stol. a je znám pod názvem Colliget. K poznámce o tříletém chlapci: Guy de Chauliac (Chirurgia magna, str. 363) pokládá v tomto případě uzdravení za vzácné: Tametsi Avenzoar filio suo trium annorum venam secuerit et evasit eo remedio a morte, ut testatur Averrois in septimo Colliget, non tamen hoc laudat. Et si fecit, erat forte magna synoche et constabat illi de virtute: et si fuit sanatus, hoc fuit de raro contingentibus.

3. Galénos nedoporučuje pouštění krve u osob starších šedesáti let, leda kdyby to bylo nutné (De venae sectione, ed. C. G. Kühn, in: Claudii Galeni Opera omnia, sv. XIX, Hildesheim 1965, str. 526). Tomáš z Vratislavi (De phlebotomia, str. 124) se drží věkových hranic, které udává Galénos, podotýká však také, že v chladných krajích se prý otevírají žíly i lidem ve věku nad 70 let, aniž by jim to uškodilo.

4. V přirovnání krve k "pokladnici života" se Křišťan pravděpodobně inspiroval výrokem z Bernardova traktátu (De phlebotomia, str. 671): quoniam thesaurus naturae, scilicet sanguis, amittitur, et calor et spiritus evacuatur.

5. K omdlévajícím Bernard z Gordonu podotýká (De phlebotomia, str. 716-717), že někteří mají z venesekce strach, buď že na ni nejsou zvyklí, nebo že jsou bázliví, nebo i z jiných příčin. U těch pak jako prevenci doporučuje, aby před flebotomií snědli kousek cukru s růžovou vodou nebo chleba namočený ve víně, a kdyby přece omdleli, není prý třeba se ničeho bát, protože taková mdloba netrvá dlouho. V tom případě se omdlelému mají třít končetiny, má se na něj volat jeho jménem a má se skrápět růžovou vodou. Ústa se mu mají otevřít pomocí dřevěné tyčinky a má se mu podat např. slepičí vývar.

webdesign petr šourek 2003

Cristannus de Prachaticz/ Křišťan z Prachatic De sanguinis minucione/ O pouštění krve
DE QUARTO PRINCIPALI, SCILICET QUI SUNT FLEOBOTOMANDI ET QUI NON. Habito de modo et tempore minuendi sanguinem consequenter est dicendum de quarto premisso, scilicet qui sunt fleobotomandi et qui non. Pro quo est sciendum, quod plura sunt, que prohibent fieri venarum apercionem.		O ČTVRTÉM BODU, TOTIŽ KOMU MÁ BÝT PROVÁDĚNA FLEBOTOMIE A KOMU NE. Poté, co byl probrán způsob a doba pouštění krve, je třeba dále pojednat o čtvrtém předeslaném bodu, totiž komu má být flebotomie prováděna a komu ne. Je třeba vědět, že je mnoho okolností, které nedovolují otevírání žil.
Primo etas puerilis propter virtutis debilitatem et facilem corporis resolucionem. Et sic pueri secundum Galienum ante 10. vel 13. annum /1/ prohibentur a venarum apercione. \|		Za prvé dětský věk kvůli malé síle a snadnému ochabnutí těla. A tak se podle Galéna /1/ u dětí před desátým nebo třináctým rokem otevírání žil nedovoluje.
Sed contra hoc obicitur, quod scribit Averroys septimo Colliget /2/ laudans medicum, qui minuit filium suum, cum esset trium annorum. Hic dicitur, quod in casu desperato et pueri et ceteri prohibiti possunt minuere, sicud in squinancia, quod est periculosum apostema gutturis. Et sic fecit ille medicus, qui ab Averroys in hoc laudatur.		Ale tomu protiřečí slova Averroova/2/ v sedmé knize díla Colliget, jimiž chválí lékaře, který pouštěl svému synovi, ačkoliv mu byly tři roky. Zde se praví, že v zoufalém případě se může pouštět i dětem i ostatním, u kterých se pouštění jinak nedovoluje, jako při onemocnění zvaném squinantia, což je nebezpečná hlíza hrdla. To právě učinil onen lékař, kterého za to Averroes chválí.
Secundo senes non sunt fleobotomandi, ne incidant in syncopim, in qua fit ablacio sensus et motus in toto corpore vel secundum maiorem partem, quia per fleobotomiam cum sanguine evacuantur spiritus, quibus efficitur motus et sensus. Sed est notandum, quod duplices sunt senes. Quidam dicuntur senes a senectute et hii sunt infra 60 annos et hii usque sexagesimum annum possunt fleobotomari, alii sunt senes a senio, ut sunt decrepiti, et sunt ultra 60 annos; hiis prohibetur minucio sanguinis, nisi virtus in eis esset fortis.		Za druhé se nemá provádět flebotomie starcům, aby neupadli do bezvědomí, při němž se ztrácí vnímání i pohyb v celém těle nebo v jeho větší části, protože s krví se při flebotomii odvádějí éterické látky, kterými se vytváří pohyb a vnímání. Ale je třeba poznamenat, že jsou starci dvojího druhu. Někteří se nazývají senes podle slova senectus (stáří): těm je méně než šedesát let a flebotomie jim může být prováděna až do šedesátého roku. Jiní jsou senes od slova senium (stařecká slabost), že jsou sešlí věkem, a těm je více než šedesát let; u těch se pouštění krve nedovoluje, ledaže by byli dostatečně silní. /3/
Tercio quod rari et extenuati corpore non sunt fleobotomandi. Et dicitur rarum corpus, quod est porosum, id est multum apertum, et quod cito patitur a calore vel frigore, quia per istos poros nimium apertos exalatur calidum naturale et humidum radicale et per fleobotomiam eadem evacuantur. Igitur tales a fleobotomia sunt prohibendi, quia in calore naturali et humido radicali consistit vita.		Za třetí se nemá flebotomie provádět těm, kteří mají "řídké" a oslabené tělo. Tělo se nazývá "řídké" proto, že je plné pórů, to znamená velmi otevřené, a že rychle trpí teplem nebo chladem, protože těmito příliš otevřenými póry je vydechováno přirozené teplo i základní vlhkost, a ty jsou také odváděny flebotomií. U takových lidí se tedy nemá dovolit flebotomie, neboť v přirozeném teplu a základní vlhkosti spočívá život.
Quarto debili existente virtute non debet fieri fleobotomia. Et est triplex virtus: Vitalis, que est in corde, animalis, que est in cerebro, et nutritiva, que est in stomacho et epate. Hiis itaque tribus virtutibus vel aliqua ex eis debilitata prohibetur fleobotomia, quia ipsa est evacuacio fortis et universalis et sanguis, qui est thezaurus vite, evacuatus induceret ad periculum mortis. Ex hoc eciam sequitur, quod de facili incurrentes sincopim, ut quedam mulieres, quamvis sunt iuvenes, ex eadem causa non sunt fleobotomande. Sunt eciam homines, qui ex aspeccione sanguinis statim debilitantur vel sincopisant. Hii si minuere volunt, aspiciant prius sanguinem aliorum minuencium. Et cum sibi vena incidi debet, avertat visum, et fleobotomator tangat venam digito, ac si venam vellet aperire, et consideret, si debilitatur, et si non, tunc tangat ferro venam et non permittat sanguinem statim intueri, ne territus sincopiset.		Za čtvrté se nemá provádět flebotomie těm, kteří mají málo síly. Síla je trojí: životodárná, která je v srdci, oživující, která je v mozku, a vyživující, která je v žaludku a játrech. Jestliže jsou tedy tyto tři síly nebo některá z nich oslabeny, flebotomie se nedovoluje, protože je to silná a univerzální evakuace a odvedení krve, která je pokladnicí života, /4/ by vedlo k nebezpečí smrti. Z toho také vyplývá, že se nemá pouštět těm, kteří snadno omdlévají - jako jsou některé ženy, kterým, ačkoli jsou mladé, nemá být flebotomie prováděna z téhož důvodu. Jsou také lidé, kteří při pohledu na krev ihned slábnou nebo omdlévají. Jestliže tedy chtějí, aby se jim pustilo žilou, ať nejdříve přihlížejí, jak se pouští krev někomu jinému. A když se pak má naříznout žíla jemu, ať odvrátí zrak a pouštějící ať ohledá žílu prstem, jako kdyby chtěl žílu otevřít, a ať pozoruje, zda dotyčný slábne; jestliže ne, pak ať žílu protne nožíkem a nedovolí mu ihned pohlédnout na krev, aby se nepolekal a neomdlel. /5/
Quinto frigidi complexione, ut flegmatici vel melancolici, sunt minus fleobotomandi quam sanguinei et colerici, quia per fleobotomiam frigus eorum augeretur et sic aliquem ex morbis frigidis incurrerent.		Za páté se má flebotomie provádět méně těm, kteří jsou studené letory, jako flegmatici a melancholici, než těm, kteří jsou sanguinici a cholerici, protože flebotomií by jejich chlad vzrostl, a tak by onemocněli některou chorobou způsobenou studenými šťávami.
Sexto repleti humoribus crudis nondum purgatis non sunt fleobotomandi, quia per fleobotomiam augeretur cruditas eorum et sic corpus plus gravaretur. Et dicuntur humores crudi, qui non stant perfecte sub regimine nature et ergo tales humores crudi per syrupos et herbarum decocciones debent digeri et post per medicinam laxativam purgari et tunc, si opus fuerit, venam aperire.		Za šesté nemá být prováděna flebotomie těm, kteří jsou plni nezpracovaných, dosud nepročištěných šťáv, protože flebotomií by se nezpracovanost šťáv podpořila, a tak by se tělo více zatěžovalo. Nezpracované šťávy jsou ty, které neodpovídají dokonale přirozenému stavu, a proto mají být takové nezpracované šťávy uvolněny sirupy a bylinnými odvary a potom projímadlem odvedeny z těla, a teprve poté, bude-li třeba, se má otevřít žíla.
Septimo quod in nimia inflamacione corporis non debet pro tunc quis fleobotomari, quia in tali inflamacione excelenti colera dominatur et humores sunt parati ad exalacionem. Et ideo ne ista fiant, prohibetur pro tunc fleobotomia, sed quiescente calore poterint venam aperire. \|		Za sedmé nemá být nikomu prováděna flebotomie v době, kdy má nadměrně rozpálené tělo, protože při takovém mimořádném rozpálení převládá cholera a šťávy jsou připraveny k odchodu z těla. Aby k tomu nedošlo, flebotomie se v tu dobu nedovoluje, když se však žár zmírní, je možno žílu otevřít.
Octavo in nimia constipacione ventris non est fienda fleobotomia, quia pro tunc male qualitates prime digestionis sunt parate intrare in venas. Igitur si fieret fleobotomia, racione vacui subintrarent ille male qualitates et sic corpus offenderetur. Verba sunt Averroys in quinto Colliget. /3/		Za osmé se flebotomie nemá provádět při velké zácpě, protože tehdy jsou špatné látky prvního trávení připraveny vstoupit do žil. Kdyby se tedy prováděla flebotomie, dostaly by se tyto špatné látky do žil, protože byly prázdné, a tělu by se tak ublížilo. To praví Averroes v páté knize díla Colliget.
Nono habentes aliam evacuacionem non sunt pro tunc fleobotomandi, ut in fluxu menstruorum vel emoroydarum, qui est fluxus sanguinis in ano per venas, que dicuntur emoroydes; potest tamen fieri per accidens et non per se, ut si quis pateretur nimium fluxum sanguinis de naribus; tunc ut fluxus talis divertatur, potest fleobotomia fieri in brachio de aliqua apta vena.		Za deváté nemá být prováděna flebotomie těm, u kterých právě probíhá jiná evakuace, jako krvácení menstruační nebo z hemoroidů, což je krvácení v konečníku ze žil, které se nazývají haemorrhoides. Krvácení však může také nastat náhodou a ne z vlastní příčiny, jako kdyby někdo například trpěl silným krvácením z nosu; aby se takové krvácení odvrátilo, může se v tomto případě provést flebotomie na paži na jakékoliv vhodné žíle.
Decimo quod repleti cibo non sunt fleobotomandi ante cibi preassumpti digestionem, ut si quis multum de vespere comedit et bibit, ita quod in crastino sentit cibi saporem et indigestionem; tunc non debet minuere nisi cibus prius digeratur. Sed diceret aliquis, tamen post prandium fit fleobotomia de venis manuum vel pedum. Dicitur verum esse, sed non statim post prandium, sed hora vesperorum facta cibi digestione.		Za desáté se nemá flebotomie provádět nasyceným lidem, dokud přijaté jídlo nestráví, jako když někdo navečer mnoho jedl a pil, takže nazítří cítí chuť jídla a pociťuje, že není strávené; v tom případě se mu nemá pouštět žilou, ledaže je jídlo předtím stráveno. Někdo by však mohl namítnout, že flebotomie ze žil na rukou a na nohou se přece provádí po obědě. To je sice pravda, neprovádí se však hned po obědě, nýbrž v době nešpor, když bylo jídlo stráveno.
Undecimo homines cottidie laborantes et multum sudantes non sunt fleobotomandi nisi necessitate concurrente, quia per laborem et sudorem humores mali evacuantur. Ex predictis 11 condicionibus et ex subsequentibus quatuor regulis habetur, qui et quando sunt fleobotomandi et qui non.		Za jedenácté se nemá, kromě nezbytných případů, provádět flebotomie lidem, kteří každodenně pracují a mnoho se potí, protože špatné šťávy se vylučují prací a potem. Z řečených jedenácti podmínek a z následujících čtyř pravidel je vidět, komu a kdy má být flebotomie prováděna a komu se provádět nemá.
QUATUOR SUNT REGULE, QUI POSSUNT PRE CETERIS FLEOBOTOMARI. Tunc de hiis, qui pre ceteris possunt et debent fleobotomari, ponuntur quatuor regule.		JSOU ČTYŘI PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE TOHO, KTERÝM OSOBÁM MŮŽE BÝT FLEBOTOMIE PŘEDEVŠÍM PROVÁDĚNA. Nyní se předkládají čtyři pravidla týkající se lidí, jimž především může a má být flebotomie prováděna.
Prima regula, quod delicati, ociosi, carnosi et utentes cibis multum sanguinem generantibus debent tempore apto fleobotomari. Ex quo patet racio, quare nostri Bohemi sepius solent minuere, quia crapula eis dominatur. Secunda regula. Illi sunt fleobotomandi, qui sepius solent incurrere egritudines sanguineas, ut fluxum sanguinis per nares vel febrem sanguineam, ut synochus vel synocham, quia ipsi per competentem fleobotomiam predictas evadent infirmitates. Synochus est febris ex sanguine putrefacto, sed synocha ex multo. Wersus: Synocha ex multo, sed synochus ex putrefacto. /4/ Tercia regula, quod illi qui habent venas amplas et cum hoc sunt fortis virtutis. Quarta regula. Qui timent humorum ebulicionem et conturbacionem, hii omnes apti sunt pro venarum apercione.		První pravidlo: Flebotomie má být ve vhodnou dobu prováděna lidem změkčilým, nečinným, tělnatým a požívajícím jídla, která produkují mnoho krve. Z toho vysvítá, proč si naši Češi dávají pouštět častěji - protože se oddávají nestřídmosti. Druhé pravidlo: flebotomie má být prováděna těm, kteří často trpí chorobami týkajícími se krve, jako je krvácení z nosu nebo horečka z krve, totiž synochus, nebo synocha; tito lidé pomocí přiměřené flebotomie z řečených chorob vyváznou. Synochus je horečka ze zkažené krve, synocha z jejího přílišného množství. Verš: Synochus ze zkažené a synocha z nahromaděné. Třetí pravidlo: flebotomie má být prováděna těm, kteří mají plné žíly, a mají tedy hodně sil. Čtvrté pravidlo: pro otevření žil jsou způsobilí všichni ti, kteří se bojí vzkypění a zkažení šťáv.
1. Claudii Galeni Opera omnia, ed. C. G. Kühn, tom. XIX, Hildesheim 1965, De venae sectione, p. 520; ib., tom. XI, Hildesheim 1965, De curandi ratione per venae sectionem, cap. XIII, p. 290; ib., tom. XIX, De venae sectione - Ex Paulo, p. 526 2. Averroes, Kitáb al-Kullíját (Colliget), in linqua arabica, Larache 1939. Non vidi. 3. Non vidi. Cf. C. Galeni Opera omnia, tom. XIX, De venae sectione - Ex Paulo, p. 525-526 4. Flos medicinae, pars IX, cap. I: Febres, v. 2889, in: Coll. Sal., tom. V, p. 85		1. Galénos uvádí ve svých pojednáních týkajících se flebotomie, že u dětí se nemá provádět flebotomie až do 14. roku věku. 2. Averroes (Ibn Rušd), arabský filozof a lékař (1126-1192), proslul svými komentáři k Aristotelovi a Platónovi. Z oboru medicíny je jeho hlavním dílem Kitáb al-Kullíját, který byl přeložen do latiny v pol. 13. stol. a je znám pod názvem Colliget. K poznámce o tříletém chlapci: Guy de Chauliac (Chirurgia magna, str. 363) pokládá v tomto případě uzdravení za vzácné: Tametsi Avenzoar filio suo trium annorum venam secuerit et evasit eo remedio a morte, ut testatur Averrois in septimo Colliget, non tamen hoc laudat. Et si fecit, erat forte magna synoche et constabat illi de virtute: et si fuit sanatus, hoc fuit de raro contingentibus. 3. Galénos nedoporučuje pouštění krve u osob starších šedesáti let, leda kdyby to bylo nutné (De venae sectione, ed. C. G. Kühn, in: Claudii Galeni Opera omnia, sv. XIX, Hildesheim 1965, str. 526). Tomáš z Vratislavi (De phlebotomia, str. 124) se drží věkových hranic, které udává Galénos, podotýká však také, že v chladných krajích se prý otevírají žíly i lidem ve věku nad 70 let, aniž by jim to uškodilo. 4. V přirovnání krve k "pokladnici života" se Křišťan pravděpodobně inspiroval výrokem z Bernardova traktátu (De phlebotomia, str. 671): quoniam thesaurus naturae, scilicet sanguis, amittitur, et calor et spiritus evacuatur. 5. K omdlévajícím Bernard z Gordonu podotýká (De phlebotomia, str. 716-717), že někteří mají z venesekce strach, buď že na ni nejsou zvyklí, nebo že jsou bázliví, nebo i z jiných příčin. U těch pak jako prevenci doporučuje, aby před flebotomií snědli kousek cukru s růžovou vodou nebo chleba namočený ve víně, a kdyby přece omdleli, není prý třeba se ničeho bát, protože taková mdloba netrvá dlouho. V tom případě se omdlelému mají třít končetiny, má se na něj volat jeho jménem a má se skrápět růžovou vodou. Ústa se mu mají otevřít pomocí dřevěné tyčinky a má se mu podat např. slepičí vývar.
nahoru	webdesign petr šourek 2003