DIE WANDZYKLEN
DES KAISER KARLS IV.

Bemerkungen zu Neudatierungen und Rekonstruktionen der im Auftrag Karls IV. gemalten Wandzyklen
Karel Stejskal, Prag - Wien

NÁSTĚNNÉ CYKLY CÍSAŘE KARLA IV.

Poznámky k novému datování a k rekonstrukci nástěnných cyklů namalovných
na objednávku Karla IV.

Datování cyklu v ambitu slovanského kláštera v Praze - Emauzích se až dosud opíralo o zjištěné podobnosti v miniaturách vyšehradského Antifonáře ve Vorau údajně z let 1360 - 61. Podle posledních poznatků vznikl však tento rukopis později. Autor dovozuje, že Mistr emauzského cyklu zahájil se svými pomocníky výzdobu ambitu asi v roce 1365 po svém odchodu z Karlštejna, kde mu lze připsat výjev Klanění beránku a návrhové kresby v kapli sv. Kříže. Ostatkové scény v karlštejnské kapli P. Marie nemohly vzniknout před rokem 1364 neboť císařův francouzský synovec Karel V. je na nich zpodoben již bez bradky (kterou do té doby nosil) a s královovskou korunou. Dárce ostatku ve druhé scéně je kyperský král Petr de Lusignan, který přijel do Čech v létě 1364. Pro datování karlštejnských schodištních cyklů do doby kolem r. 1370 (J. Vítovský) mluví řada důvodů.

Autor shrnuje své výsledky přímého studia rukopisu Rakouské národní knihovny ve Vídni Cod. 8330 z let 1571-72 s miniaturami Matouše Ornyse považovanými za kopie zničeného karlštejnského rodokmene. Na těchto miniaturách jsou vidět pomocné linie a podkresby, které Ornys při malbě nerespektoval. Miniatury nevznikly na Karlštejně, nýbrž v ateliéru. Ze srovnání nápisů na soklech s opisy autografů ve Wolfenbüttelském kopiáři asi z roku 1586 vyplývá, že originální rodokmen byl tehdy (zejména ve své závěrečná části) již velmi porušen. Jeho dosavadní datování do let 1355-57 postrádá oporu v pramenech. Předlohy, které si Ornys pro většinu svých postav z Karlštejna opatřil odpovídaly stupni slohového vývoje kolem a po r. 1370. Velmi těsné analogie pro ně autor nalezl v českém a pařížském dvorském malířství té doby, zvláště v Registre de Fiefs du Comté de Clermont-en-Beauvaisis.

Klečící postavy panovníků, jejich manželek a dětí na perokresbě ve Wolfenbüttelském kopiáři navazují na zničenou malbu, kterou dal Karel IV. ve 3. čtvrti 14.století vyzdobit sál v některém ze svých hradů. Zničený cyklus tabulových obrazů antických, byzantských a římsko-německých císařů v dnešním Vladislavském sále na Pražském hradě vytvořil pravděpodobně Mistr Theodorik se svou dílnou. Postavy králů a knížat na miniaturách druhého iluminátora antifonáře ve Vorau a jeho žáka Mistra Pavlových epištol jsou pravděpodbně ohlasem přemyslovského cyklu, který dal Karel IV. kolem r. 1360 namalovat na pražském Vyšehradě. V závěru autor rozebírá zprávu o zaniklé výzdobě Karlova hradu Tangermünde v Braniborech.