... Léta narození božího M CCCC LXXX VIIII. ... A tak skonávají se Letopisové ... přetištění v Nový, jenž jest město také i v dalekých zemích široce slovutné, Plzni.

Tento záznam zachoval Dobrovský v Litt. Magazin III, 1787, 79-81 na základě zprávy pražského lékaře Jana Mayera. Šťastnou náhodou se podařilo Josefu Volfovi, který u nás věnoval nejvíce zájmu problematice tohoto kalendáře, objevit originál Mayerova popisu v Národním muzeu v pozůstalosti Dobrovského a přetiskl ho v článku Calendarium bohemicum auf das Jahr 1489 (Gutenberg Jahrbuch 1932, 158 - 168, přetisk zprávy na str. 167); ve starším českém článku z r. 1927 " Vytiskl Mikuláš Štětina, zvaný Bakalář, roku 1489 v Plzni kalendář?" (Plzeňsko IX, str. 12- 15, 26-28, 57-58, 72-73) měl i Volf k dispozici jenom přetisk Dobrovského. V základě jsou oba texty stejné, liší se jen v drobnostech, ne v podstatných údajích. Z celého kontextu vysvítá, že Dobrovský kalendář neviděl a převzal Mayerův text psaný pravděpodobně z hlediska sběratele a znalce mediciny a přírodních věd, jemuž patrně spíše záleželo na obsahu než na absolutní přesnosti opisu, takže se mu sem mohly vloudit různé omyly. Dr. Mayer sice patrně kalendář viděl, ale nepodařilo se mu ho od majitele (jméno není uvedeno) získat do sbírky.

Údaj Dobrovského přešel do další literatury domácí (Ungar, Pelcl) i zahraniční (Panzer, Hain) - u minuce je uvedeno jen jmého města a datování, tiskař uveden není. Teprve Dobrovský v Geschichte 1818 (311, čís. 13) se pozastavil nad datováním k roku 1489 a podle působení Mikuláše Bakaláře v Plzni teprve koncem 15. stol. předpokládal tiskařský omyl a kalendář posunul k r. 1499 - tiskař vytiskl LXXX VIIII místo LXXXX VIIII, vynechal jedno X v letopočtu. Jeho mínění přešlo do mladší literatury.

Hanka v Bibliografii prvotisků r. 1853 (str. 11 čís. 15) má jiné vročení, 1498, bez udání důvodů, kdežto v článku o prvotisku českém a polském (ČČM 1840, XIV, sv. 1, str. 92 čís. 16) přijímal bez námitky rok 1489.

Mayerova zpráva není zcela jasná, ale je zásadně pochybné, že se jednalo o minuci, které bývaly jednolistové - názvu kalendář se tehdy neužívalo. Podle popisu tu bylo několik listů, kde byly dřevořezy figur, lidských postav s označením působení planet i míst vhodných k pouštění žilou, astrologických znamení i znamení planet a veršovaná "selská pranostika" s rozdělením roku na šest částí po dvou měsících - obdobné verše najdeme např. ještě v "Pranostice sedlské" tištěné v Praze u Jiřího Labauna 1710 na Fol. C 2b (Knihopis 14296). Lidské postavy s označením míst vhodných k pouštění žilou známe sice většinou teprve v tiscích 16. stol., ale najdeme je již v řadě almanachů, tištěných v Německu před r. 1500 (reprodukce v publikaci Hundert Kalender - Inkunabeln ... Strassburg 1905). Několikalistový rozsah prakticky vylučuje minuci v té podobě, jak je známe u nás, mohli bychom spíše pomýšlet na nějakou praktiku - na toto řešení upozornil Tobolka v Dějinách knihtisku str. 68, kde sice přijímá rok 1489, ale používá názvu "Practica" nebo "Prognostica".

Poslední list s impresem však vůbec nemohl patřit ani k minuci, ani k praktice - k označení tisku podobného obsahu je zcela nemožný název "Letopisové". Prohlížíme-li názvový rejstřík v Jungmannově Historii i nový Rejstřík názvový ke Knihopisu Petra Voita (Příspěvky ke Knihopisu 3, 1985), nenajdeme tam žádný titul, který by odpovídal plzeňskému tisku, a mimoděk si připomeneme Letopisy Trojánské - u Voita str. 84 přímo Letopisové trojánští - jak je v mladších vydáních jmenována Trojánská kronika Guidona de Columna - tuto asociaci vyslovil již Volf v českém článku v Plzeňsku str. 27 (v Gutenberg Jahrbuch na str. 165). Není zcela vyloučeno, že se zde zachovalo zakončení nějakého, případně zkráceného znění Trojánské kroniky, ale není možno se odvažovat nějakých dalších kombinací. Jedno je však jisté: impresum "v Nový, jenž jest město také i v dalekých zemích široce slovutné, Plzni" patří k tisku Mikuláše Bakaláře - je totožné s impresem, jehož tiskař užil r. 1511 na konci Guarinova Lactiferu (Knihopis 2801) patří ovšem k oněm záhadným Letopisům, ne ke Kalendáři. Kalendář nebo praktika zůstává tedy bez spojení s tiskařem Mikulášem Bakalářem, mohla by tedy patřit k roku 1489 - zmatený popis však nedovoluje konkrétnější řešení. Česká minuce Vavřince z Rokycan na rok 1489 se zachovala - srov. zde čís. XLII.

Jako nezachovaný výtisk je minucí uvedena v Knihopise I,14 z dílny Mikuláše Bakaláře. V Gesamtkatalogu 1545 (H 4258) byla uvedena k roku 1499 (podle mínění Dolchova). Celé otázce se věnovala Ursula Altmann v obsáhlém článku Mikuláš Bakalár im Gesamtkatalog der Wiegendrucke (Beiträge zur Inkunabelkunde III. Folge, 1965, I, str. 113-119, o minuci na str. 116- 117; slovenský překlad ve sborníku Mikuláš Bakalár Štětina, Bratislava 1966, str. 104-111) a na základě Volfova důkladného rozboru došla k názoru že záznam GW 1545 je nutno zuršit. Bohužel toto správné a odůvodněné rozhodnutí GW o zrušení záznamu nedošlo přijetí v naší nové literatuře; S názvem Kalendarius s paralelními názvy Practica či prognostica a Minucí na rok 1489 je tento záhadný tisk uveden v článku Františka Horáka Současný stav soupisů tisků Mikuláše Bakaláře (ve sborníku Mikuláš Bakalár Štětina, str. 20-30, záznam na str. 22 čís. 1) a znovu ve spise Imricha Kotvana Inkunábuly so slovenskými vzťahmi (Bratislava 1974, str. 34 čís. 7). Tisk se nezachoval, ale zásadně není možno vyloučit existenci spíše praktiky než minuce k roku 1489, ovšem z neznámé tiskárny.

Soupis Spuria 13.

Knihopis I,14.